do Míšně a mnoho hraduov a tvrzí zkazil, vtrhl podlé té vody proti Polanóm i skrotil je, s magnopolským Jindřichem boje měl jest také, nebo zemi jeho předtím zhubil byl. Protož když s obú stranú boj veliký měli, kterakžkoli s oné strany více bylo jich, avšak Voltmar s svými udatně činil a také rány trpěl, že za mrtva tu ostaven. Nebo sedláci byli jeho obklíčíli, chtíc jeho dobiti, ale rytieř, přihodiv se tu, i odjal jim jeho. Ten Voltmar umřel jest léta Božího a v korumanském klášteře pochován.
O králi Jindřichovi
Tento jistý Jindřich, když králem českým v zemi byl volen, pět let svého spravování zemi jest vládl, ale za svého vladařství málo nebo nic dobrého jest neučinil. Ano však Hora ani prvé předtím ani budúcích časuov nikdy lepších užitkuov nedávala na stříbře, protož jakžkoli téměř bezčíslné zboží odtavad měl, ani zemi nic dobrého učinil, ani pokoje lidu svému. Toho času králová Alžběta Rakušanóm své města vzdala Hradec, Mýto, Chrudim, Poličku, Jaromiř, kteříž své vladaře jakés Šváby v nich zjednali, kteřížto zemi velmi jsú hubili, rozličnými nehodami pleníce ji. Ten jistý Jindřich návodem některých měšťan pražských, uherských u Praze veliký dvuor volal, k němužto když páni se sjeli, ten Jindřich přenešlechetný radú naveden jsa, těch měšťan pány jest zjímal, mezi nimiž někteří zbiti jsú. A tak páni u vězení byli jsú, po některém času bez vědomí svého knížete s měšťany se smluvili a některým přátelstvím svatebním se zavázali. Neb ten jistý pan z Lichtburka dceru Jakubovu od věže pojal jest a dcera Jindřicha staršího z Lipého synu rychtářovu oddána měla být. A tak těmi věcmi i jinými zavázavše se u přízen, ti měšťané, jakž před tím k věcem jim pomohli, tak k sproštění jich snažni byli. Potom stalo se jest tak, že páni tomu jistému Jindřichovi nechtěli duověřiti ani k jeho dvoru více jezditi, ani za krále jeho chtěli mieti. A s tím tak srdečně mysléc jeho ven vypuditi, proti němu těžkú válku búřili. A když po tři léta to tak dálo se v zemi, tento jistý Jindřich markrabí míšenského prosil, aby na pomoc jemu přijel, slibuje jemu dobrý žold dáti. Kterýž s pěti sty helmuov přijel do Prahy, a tak mezi tím Jindřichem a pány veliké byly války. Mezi těmi příběhy král tento korutanský, aby se jemu skrze Elšku královú nětco nepřihodilo nechutného, chtěl to předjíti, a tak i zjednal, chtěl tu dívku za jednoho pána jménem Berku dáti, kterýž tehdy s jeho strany byl, slibuje jemu s ní dobré věno dáti. To když dívka zvěděla, smutná jsúci příliš velmi, před tím Jindřichem, jenž kterýž zemi vládl, tehdy mluvíše a řkúci takto: „Chceš li mne spravedlivě vdáti podlé práva, nečiniž mne pohoršenější v mém pokolení, neb takto nepohoršuj mému rodu, ale tak se mnú učiň, jako by slušelo mému pokolení, a nebo nechajť, ať
