dosáhl Krakova
Božieho léta M. CCXCII. poslové z Polsky knížeti Václavovi posláni pravíce, že nepřátelé zemi hubí. Tehdy s mnohem vtrhl jest tam i také s pomocí markrabě Oty bramburského, kterýž jemu na pomoc přijel byl, jehož ihned ta jistá knížata polská jsú míru i pokoje žádali i sjednání. Tu pak u Polště Václav od bramburského markrabě rytířem učiněn jest. Odtavad zdvihl se jest do Krakova i byl jest dobrotivě ode všech přijat. A tak pokoj zjednav, vtrhl před Siraz, ješto se Loktet tu zavřel, i rozbil tu stany. A tak pak den svatého Václava město jest obdržal a Loketka jal s některými jinými knížaty. S tím pak zemských věcí dobře a sličně pozpuosobiv, s vítězstvím domuov se jest vrátil sčastně. Téhož léta Adolf, hrabě z Mazova, říským jest volen, a to zpuosobením Václavovým, knížete českého. Toho času kterakžkolivěk sestru Albrechtovu, vejvody rakúského, Václav mějíše, však že jemuž na věrných zemiech překážíše, svár veliký mezi nimi byl jest.
Pak léta Božího M. CCXCIII. Adolf, říský král, do Míšně jest vtrhl mocně, jenž když kníže Václav povolán byl od něho, u Kunhrajmi potkal jeho a tu jsú smluvili svatbu mezi synem říského krále Rupertem a dcerú krále Václavovú Jitkú.
Léta Božího M. CCXCIIII. Jitka, žena Václavova, mezi Rakúským a mezi mužem svým pokoj zjednala. Téhož léta Přemysl, vejvoda basilienský, proti knížeti Václavovi s povolením papežovým ku polské zemi na královstvie korunován. Ale u malém času byl jest zabit. Těch časuov kníže toto jisté práva v zemi psaná chtělo rádo zachovati, ale páni bránili proto, aby se právo nevzmohlo, a tak jich užitkové zhynuli by. Chtěl jest tento Václav pařiežskú školu mieti. Ale někteří nešlechetnie nechtěli jsou.
Celestinus papež pro pokoru papežství jest vzdal léta Božího M. CCXCV, na jehožto místo Bonifacius osmý vstúpil jest, ješto jedny kníhy učinil v právích, jimžto Sext říkají. Toho papeže Celestina zdvíhal jest Kliment, pátý papež, léta Božieho M. CCCXIII., ale Bonifacius od Římanuov jest zabit. Toho také léta židovstvo v německých zemiech zbito jest. Toho měsíce října Dobeš, biskup pražský, umřel jest a pochován v Pražském kostele před oltářem svatého Prokopa, na jehožto místo Řehoř, biskup pražský, děkan, vstúpil jest.
Albrecht zabil císaře zrádně
Albrecht, vejvoda rakúský, s nákladem některých volencuov proti Adolfovi, římskému králi, jest povstal léta Božího MCCXCVI., a tak pak u pokoji zabil jeho. Potom sám mnohé boje strojiv, od svého strýce Jana ukrutně jest zabit. Zatím pak ona Agnežka, dcera Otakarova, sestra Václavova, žena Rudolfova, kterýž byl syn Rudolfuov, krále římského, s nímžto ten jistý Jan jmien byl, do Čech se vrátila a tu život svuoj skonala a u svatého Františka pochována jest.
