jiných věcech měv, nic jest nevzal. Ten Votmar blízko před svú smrtí již sněv se v hromadu, s majtburským arcibiskupem Purkartem protivníky své všecky jest skrotil. A také najprvé oni Dealvenské ku pokoji jsú připudili, hrad jich Arkylejn oblehše. Zatím pak Jan markrabě Kateřinu, dceru vejvody glogovského, pojal jest, kterakžkoli mladý, však mysl měl mužnú, čtrnádcte let maje sobě. Byl múdrých řečí i skutkuov, přátelóm milostivý, nepřátelóm ukrutný, ctných a šlechetných činuov byl mládenec, jehožto Buoh s tohoto světa brzo jest vzal.
Kterak Durynk krále v Olomúci zabil
Února měsíce M. CCCVI. král Václav sestru svú Annu Jindřichovi korutanskému vejvodě snúbil. Zatím pak Loktet, s pány a s měšťany svými radivše, Království sandamirské země lstivě od krále českého dobyl. Tehdy jeho smělost král chtě skrotiti, shromáždil vojsko, zdvihl se jest k Krakovu, a když na té cestě přijel do Olomúce, v děkanově domu se rozhostil. A když pak letního času úředníci čechlu a plášti po sieni chodil, jeden nešlechetný a nevěrný syn přistúpil k králi, an se nic na něho nedomni, uhlédav ten čas, ano s ním nižádný nebyl, tři rány králi učinil smrtedlně nožem a s tím ihned utekl. A kterakžkoli toho času nebyl jest vidín, kdo by ten skutek spáchal, však té chvíle jeden rytíř jménem Konrád z Potštejna, urozením Durynk, vysunul se z síně královy, krvavý nuož nesa v ruce, kterýž když běžel, ti, ješto před síní stáli a byli, jeli jeho ihned zabili. Tento jistý král toho měsíce srpna XVIII let v stáří byl, nižádného dědice po sobě neostaviv, zabit jest a v Olomúci pochován a potom do Zbraslavi přinesen. Po jeho smrti jako nejbližší Loktet, dědic Království polského Přemysla, Polsko jest obdržel a Ota, vejvoda bavorský, uherským králem byl volen, s nímžto Karel onen sicilského krále Karla válku jest podjal. A tak pak po mnohém válení Karel vždy obdržal královstvie. Toho léta k ochtábu svaté Máří všickni páni i měšťané k volení nového krále obecně sú svoláni. Tu na tom roku mezi volením byla ruoznice, jedni Rudolfa, vejvodu rakúského, syna krále Albrechta říského, volili jsou i druzí Jindřicha, vejvodu korutanského. Jenž tu také byla větší strana, kterakžkoli ne pevnější, Rakúského volila byla. Ano však Korutanský dceru krále Václava Annu měl za sebú, sestry tyto dvě Elška a Margareta přede všemi pány obecně prosily jsú, aby svého dědice Království českého zbaveny nebyly, tak aby Rudolf nebyl volen, ale Jindřich korutanský aby králem byl. A tak s tú řečí ustavení císařská na svú stranu přivozováchu, ale nic to platno nebylo. Obec vždy voláše a prosíše, aby Rudolf králem byl. Uslyšev zatím král říský smrt krále Václavovu, s vojskem velikým přitáhl jest chtě, aby syn jeho králem byl, nebo jest byl král Václav, syn sestry Albrechtovy říského. Protož ten Albrecht s jedné strany a syn jeho s druhé vtrhli jsú do Čech i rozbili jsú stany své. Tehdy někteří páni a měšťané, uznamenavše sílu a moc otcovu i synovu, s velikú múdrostí volili jsú jeho králem. To zvěděv Korutanský s ženú svú, tajně z Prahy preč jsú se zdvihli. Ten Rudolf Elšku, krále Václava druhého, pojal jest, kteráž byla dcera Přemyslavova, krále polského.
O tom, kterak Rudolfus Horaždějovice oblehl, a tu dobývaje pana Bavora, kterak jest umřel
Léta Páně M. CCCVII. pan Bavor strakonický, kterýž Zvíkov držel, a pan Vilém z Hazmburka nebo s Valdeku, kteříž Křivoklát držíše, s svými, kohož mohli mieti, tomu volení Rudolfovu zprotivili jsú se. Tehdy s velikým vojskem
