Václav, jsa v šestmecítma letech v stáří, léta Božieho M. CCXCVII. toho měsíce června s svú ženú Jitkú skrze mohučského biskupa a majtburského arcibiskupa v Pražském kostele korunován jest slavně. Na tom korunování přemnoho jest knížat bylo i rozličných lidí z vlastí. Po třetím pak dni toho roznemohla se králová těžkú nemocí, a tak pak toho měsíce června umřela jest a v Pražském kostele pochována před kaplú svatého Martina. Ale potom do kaply svatého Šimoniše a Judy do nového kuoru jest přenesena. S tú jistú Jitkú měl jest syna jménem Václava, kterýž jest potom na Uherské království koronován. Měl jest s ní také tři dcery. První Anu Jindřichovi, vějvodě korutanskému a tyrolskému hrabí, oddána byla, druhú Alžbětu, kterážto Janovi z Lamburka, králi českému, dána byla u manství, třetí Markétu, ješto vejvodě vratislavskému Boleslavovi otdána jest.
Tisíc dvě XCVIII. léta Páně Albrecht, král říský, měl jest dvuor v Normberce tu, kdež nade všecky volence toho dvora krále Václava velmi přátelsky jest ctil, že ta čest nad jiné vynikáše. Neb on svým úřadem šenkstvím římskému králi v své koruně královské slúžil jest, kterakžkoli z práva toho učiniti neměl, neb jedné jako jiný volenec, ne v královském okrášlení, měl jest i má slúžiti v svém úřadě, aby ten jistý skutek nebyl na pohoršení českým králóm, neb jest toho z práva neučinil, ale pro milost svého sestřence hamfešt ihned dal říský král, aby skrze to on ani náměstkové jeho čeští králové pohoršení neměli svému právu, jehožto hamfešta tuto psáti opustil jsem, neb není potřebí. Toho také dvora říský král kúpení a prodání toho města Perna svým hamfeštem potvrdil jest a k české zemi to město přiosobil, jakož slovo od slova tuto ukazuje.
Majestát na Perno
„Aj, Albrecht, z Boží milosti král říský, vždycky rozmnožitel, tímto listem všem oznamujem, že my k tomu trhu, ješto se mezi biskupem míšenským stal a kapitolú jeho a mezi králem Václavem českým o to město, jemuž dějí Perno, s hradem i se vším, což k němu přísluší, své dobrotivé povolení dáváme tak, jakož na jich listech plněji stojí, zjednáváme a ustavujeme také, aby to město k české zemi věčným právem příslušelo, na nějžto tento list psáti a učiniti jsme kázali etc.“
Léta Božího MCCC Václav, král český a markrabě moravský, polský a sandoměrský vejvoda, toho měsíce června povolal jest šesti člověkuov v tom dospělých z Florencí i kázal jim nový groš zaraziti a haléř, jichžto dvanádcte za groš platilo, neb dřevních těch časuov častá měna byla jest velmi škodlivá. Tehdy tento král milostný, znamenav to, že jest škodlivá, kázal čistý peniez stříbrný beze vší promiešky kovati. Toho léta z Polsky přijeli poslové, dávajíce věděti, že král umřel a jednu dceru po sobě ostavil, i prosili jsú velmi snažně, aby tu jistú dievku Alžbětu pojíti a v zemi se uvázati ráčil a ji od nepřátel brániti. Král, poradiv se s svými věrnými, sebral jest vojsko veliké i vtrhl jest do Polsky, a tak všecky nepřátely ukrotil a království svému panství osobil. S tím pak zdvihl se jest do Gnězdna, a tak ku prosbě panské těch zemí arcibiskup gvězněnský na království jeho korunoval. A tu zprávu nebo hejtmana, pana Hynka z Dubu ostaviv, do země české sčastně se vrátil. Toho léta bylo jest léto milostivé, protož mnoho lidu zdvihlo se jest do Říma. Téhož léta Albrecht, [bratr]text doplněný editorem Oty Dlúhého, markrabě bramburský, umřel a pochován v Levíně a potom do Celi portycizojazyčný text přinesen. Také Jan, bratr Otuov, umřel, kterakžkoli malý byl, ale udatný. Ten Jan ostavil po sobě
