Vratislavi v svém městě byl, tyto vejvody, jakož tito hamferštové svědčí, manství jsú králóm a české koruně učinili.
O manství štětínského
„Já, Jan, vejvoda slezský, z Boží milosti štětínský, tímto listem známo činím všem, protože pánu mému velebnému, králi českému a polskému, potom když by přijal vejvodství a zemi vratislavskú, jeho jsme rozhněvali, v té zemi jemu škody činivše. Tak pak s povolením našich [přátel]text doplněný editorem i našich zemanuov i měšťan, znamenavše užitek nynější i budúcí země naší, města i hrady, totiž Štětín, Lobin a Korin se všemi hrady i se vším, což k tomu přísluší, což nynie máme i potom mieti budeme, v ruce krále našeho krále Jana i náměstkuov našich jeho jménem i jeho budúcích vzdáváme, aby proti nám pro ty potom dávní provinění skrze krále ani skrze koho jiného ižádná příčina hněvu opovržena nebyla a některé nehody k našemu pohoršení byly vzpečeny. A to jisté všecko zboží naše i země i s jedním i s druhým od krále našeho Jana v manstvie přijímáme i slibujeme naším jménem i budúcích našich králi Janovi i náměstkuom jeho jako našim spravedlivým pánuom poslušni a věrni býti a jim víru naši věrně zachovati. Tomu na svědomí tento list dali jsme na se. Dán jest list tento u Vratislavi léta Božího M. CCCXXIX.“
O manství hlohovského
„Známo buď všem i budúcím, že my, Konrád, z Boží milosti vejvoda slezský a hlohovský pan a pan olšinský, pro vlastní milost, kterúžto k velebnému pánu našemu, králi Janovi českému a polskému a hrabí lucemburskému, maje, s dobrým rozmyslem naším i přátel našich povolením své dobré i našich všech poddaných, znamenavše nyní i potom naším jménem i našich všech potomních i budúcích, man jeho i náměstkuov jeho králuov českých jsme a chceme býti věčně. A tak všecko zboží naše se všemi právy a svobodami, kteréž od našich předkuov máme i potom budem mieti, podlé Odry i okolo Odry s těmito městy s Vatmberkem, s Olešní, s Dřebonicemi, s Stachmbergem i s jinými mnohými, kterýžto […]text doplněný editorem[76]nečitelné místo jest Herenštot, Myšlich, Lubešt, Volav slovú, i hrady, ješto k nim příslušejí Ploc, Prusně i se vším jiným panstvím se všemi vesnicemi i s poplužím, se všemi many i manstvím, pány, panošemi i s jinými lidmi, se všemi právy a dědinami, kterakžkoli jmenují se, dobrovolně vzdáváme i přijímáme je u manství věčně, přísahu učinivše, jemu věrni býti, slibujíce pravým manstvím jako pánu pravému i jeho budúcím králóm českým, slíbíli jsme a slibujeme věrni a poslušni býti. A proti každému člověku jemu pomoci věrně podlé naší možnosti a síly s túto výmluvú, kterúž zachováme, abychom staré tvrze bořiti mohli a nové dělati v našich zemích k našemu polepšení i našich lidí. Sejdeme li my s tohoto světa neb budúcí naši bez plodu mužského, tehdy ihned zboží země naší, města i hrady k bratróm našim, Jindřichovi vejvodě, slezskému pánu, a Janovi, vejvodovi hlohovskému a panu štětínskému, a k jich dědicóm má se vrátiti. Pakli oni zemřú, má se navrátiti. Pakli oni zemřú, po sobě plemene mužského neostavíc, ihned králi českému dědicky má přijíti. Toto vymluvujeme, že budeme li který soud s žákovstvem
