vznikli, ješto zakrývali hlavu jako zákoníci, a do pasu se obnažíc, biči s uzlíky velmi se mrskáchu. Někteří chodili v procesiech po dvú řádem a kázaní i klekání u pokory velmi divné činili, podlé jazykuov svých zpívajíce. Ti jistí zamyslili bludy byli, že mezi sebú i zpovídali se i rozhřešovali vraždy i jiných hříchuov kajícím i oddávali pokání tajné i zjevné lidem ukládali. By ten blud trval byl, ale žákovstvo za nic by nestálo i kněžstvo, neb by zahlazeno bylo. Mnozí pravili, že ten jistý blud jich dušem velmi platen byl jest a prospěšen, ti stkutkové jich i v pekle i na nebi i také jim po smrti. Ten blud najprvé biskup normberský pochytil jest a jeho dobrý diel zkazil, nebo mnozí páni a slovutní lidé přidrželi se toho bludu, mnějíce skrze to hříchuov odpuštění mieti, a tak pak ohněm spáleni a mečem zbiti byli.
Osení od krup, od suchoty a od vojákuov zkaženo jest v zemi léta Božího M. CCLXII. a na léto proto draho veliké bylo jest.
Přemysl sestry své dceru bramburské markrabiné pro většieho pokoje utvrzení za syna krále uherského dal jest léta Božího M. CCLXIIII. Toho léta, jakož kronika líčí, Ota třetí, bratr Januo, markrabě bramburský, dceru svú Kunhutu, kterúžto s Boženú, českého krále dcerú, měl, Bélovi, synu krále uherského, bratru svaté Alžběty, dal jest. A tu jistú svatbu král Přemysl s veselím okvasil jest. Potom pak Béla umřel, ta jistá Kunhuta dána jest za vejvodu lunenburského.
Roku toho léta Božieho M. CCLXV král Přemysl měl jest dceru, kteráž na Hromnice s velikým veselím pokřtěna jest. Toho léta mezi Bavory a mezi Čechy veliký svár stal se. Tehdy Čechové a Moravčíci přikázaním královým vtrhše tam, zemi tu poplenili jsú bavorskú. Toho léta město Cheb se vším, což k tomu sluší, vejvodě bavorskému a sestřenci jeho, synu Konrádovu, syna Fridricha, někdajšieho císaře, nepřátelsky odjeli jsú, a tak v královo zpravování i v jiném jeho přišlo jest.
Král Přemysl léta Božího M. CCLXXVI. rytieřstvo i sám se Rakušany s oné strany Dunaje až do Řezna všecky Bavory nepřátelsky jest poplenil a spálil a na některých hradích i na místech zběhy a lidi nevolné zpálil. Takž s obú stranú Dunaje Bavory zhubiv, do Čech se vrátil.
Toho léta Ota bratr v létě do Prus proti Saracénóm zdvihl se. A když nebyl dopuštěn k bojování s nimi, tvrdý hrad jeden řečený Bramburk v pruské zemi udělal jest.
Oldřich, vejvoda korutanský, nemaje dětí, Otakara učinil dědicem korutanským za svého zdraví léta Božieho M. CCLXXVIII. Toho léta Ota, bramburský markrabě, slyšev mši, s velikým náboženstvím od svaté Trojice před mnohými lidmi duchovními na svatého Dionysia umřel, kterýžto v Stuperku v kuoru u predikátoruov v klášteře, kterýž on byl založil, poctivě velmi před mnohými biskupy i arcibiskupy pochován jest. Onen Jan, řečený z Prahy, třetí rozenec její, toho léta, když otec umřel, do Řezna a po Velice noci na turnej zdvihl se i umřel tu od úrazu kopinného. A tak i v olomútském kostele pochován.
Božího léta M. CCLXVIII. král Otakar kázal všecky váhy i miery obnoviti, aby se každému pravda dála, a svým znamením znamenati. Měsíce zářé léta Božího M. CCLXIX. dcera se urodila králi Otakarovi.
To léto pak v rozličných místech domy i vsi i tvrze znovu kázal.
Sedmdesát jednoho po tisíci a po dvú stech letech králová Kunhuta toho měsíce října urodila syna, vzděla jemu
