jistá dievka s pomocí panskú těžké války tomuto Jindřichovi pozdvihla jest a o jeho z země vypuzení mnohú mocí i mnohými úmysly myslila jest každý den.
Páni dědice Elšce Jana císařovce snúbili z Licmburka
Páni toho léta s túto dievkú Alžbětú snažili jsú se velmi pilně, aby Jindřicha z země vypudili. A s ní pak jednostajně uradivše se, syna Jindřichova císaře říského sedmého tím jménem jmenovaného z Licmburka Jana, kteréhožto jediného měl, jest této dívce umyslili za muže dáti. Po té jisté radě a po tom úmyslu znamenití páni čeští s túto jistú dívkú do Říma byli poslali k císařovi římskému, králi Království jemu české vzdávajíce a synu jeho Janovi s túto dívkú Alžbětú, jichžto prosbám i jich vzdání Jindřich, říský král, povoliv té smlúvě, tak se státi majíci, dopustil jest syna svého jim dáti, jakž žádali. Tehdy páni poslali k Alžbětě tyto noviny, jí věděti dávajíce, kterážto pojevši s sebú pány větší, do špýrského města, v kterémžto tehdáž král byl, vesele jest přijela. Kterúžto král Jindřich výborný velmi poctivě jest přijal, a tak syna svého jediného Jana, kterýž ve čtrnádcti letech v stáří byl a Elška v XVI., za ni jest otdal. Tu pak potom svatbu velmi velikú a bohatú měli. To když se tak stalo, král římský syna svého Jana mocí svú slavně v zemi českú jest uvedl. A tak oba, i syna svého, i Elšku, s pány českými a s Petrem, arcibiskupem mohučským, i s mnohými jinými pány, s Pertoldem, hrabí z Heimberka, s purkrabí normberským i s jinými pány německými poslal, aby Jindřicha korutanského země pryč vypudil. S tím, když sú vtrhli do Čech, ihned udatně Prahu oblehli. A když několiko dní leželi, Elška pro velikú múdrost mnohé měšťany jmějíše v městě, kteří jí velmi přáli. A tento Jindřich pro svého bláznovství, ukrutnost mnohé nepřátely. Takž ona i hledala o tom tajně, aby brány jí otevřeny mohly býti. Zatím pak ujednala to, že jednoho dne na úsvitě brána jim byla otevřína, kterúž jsú všickni do města vjeli beze vší překážky.
Protož léta Božího MCCCX lidé Jindřichovi i měšťané, kteří jsú se jeho přidrželi, osadivše klášter na Malé Straně u Matky Boží, tam se byli utekli, ale ihned toho dne krále Jana lidé jeho dobyli. Takž pak toho měsíce prosince poradiv se tento Jindřich o puolnoci zdvihl se do Korutan s svú ženú, totiž jako bezpečenství maje od krále i od králové. To když se tak stalo, Prahu, ješto jest hlava, měl a všecka jiná města i hradové sú se poddali beze vší otpory.
Potom pak toho měsíce února léta Božího MCCCXI. Petr, arcibiskup mohutský, ku panské prosbě krále i královú jest korunoval, jakž toho obyčej jest. Toho také času po smrti Albrechtově, říského krále, Vídeň a jiná města rakúská počeli jsú se protiviti. A když uslyšeli, že Jindřich z Licmburka římským volen jest a syn jeho králem českým učiněn, Fridricha, Lipolta, Jindřicha, Albrechta, Otu, syny onoho Albrechta, z Rakús ven jsú vypudili, tak jsú se nic neměli, jediné Medelík a Šterberk, ty hrady, a Město Nové, jimižto od nich ti z Falše páni vládli. A tak s tím učinila sobě jednoho vladaře obecného nebo vikáře po všech Rakúsích až do příští a přikázaní Jindřicha, říského krále, chtiec toho mieti, koho by on jim dal za vejvodu. A tak o tom k němu posly slavné poslali. Tehdy tyto jisté vejvodství,
