řci nenie, Israheľu, Ps123,2 jedno že hospodin bieše s námi, když by vstali ľudie proti nám, Ps123,3 snad by živy pohltili ny. Když by sě rozhněvalo rozľúcenie jich na ny, Ps123,4 lehko by voda pozinula ny. Ps123,5 Bystřinu prošla dušě našě, snad by byla přěšla dušě našě vodu bezpřěmnú. Ps123,6 Blahoslavený hospodin, jenž nedal nás v jětie zubóm jich. Ps123,7 Dušě našě jakožto vrabec vybrkla jest z osidla lovcóv, osidlo zetřěno jest a my vyproščeni sme. Ps123,8 Pomoc našě ve jmeni božiem, jenž stvořil nebe i zeḿu.
CXXIIII.
Ps124,1 Kto úfajú v hospodina, jako hora Sion, nepohne sě u věky, jenž bydlí Ps124,2 v Jeruzalémě. Hory v okolcě jeho a hospodin v okolcě ľuda svého, nynie i věky věkóm. Ps124,3 Nebo neopustí hospodin metly hřiešných na los pravých, aby nezprostřěli pravedlní ke zlosti rukú svú. Ps124,4 Dobřě učiň, hospodine, dobrým a pravého srdcě. Ps124,5 Ale schylujúcí sě v zástavy přivede hospodin s činúcími zlost. Pokoj nad Mužě vidúcieho boha!
Žalma CXXV.
Ps125,1 V obráceňú hospodin vězenie hory Sion, učiněni sme jako utěšení. Ps125,2 Tehdy naplněna sú radosti usta našě a jazyk náš veselé. Tehdy dějú mezi národy: „Velbil jest hospodin učiniti s nimi.“ Ps125,3 Vzvelbil hospodin učiniti s námi, učiněni sme veselí. Ps125,4 Obrať, hospodine, vězenie naše, jakožto ručěj u poledném povětřú. Ps125,5 Ktož sějú ve slzách, u veseľú žieti budú. Ps125,6 Jdúce jdiechu a plakáchu, sějúce sěmena svá. Ale přichodiece přídú s veselím, nesúce snopy své.
CXXVI.
Ps126,1 Jedno ač hospodin ustaví li dóm, naprázdno dělali sú, jižto
