doňedž nenaleznu miesta hospodinu, schránu bohu Jakubovu.“ Ps131,6 Aj zři, slyšěli sme jě u vlasti efratskéj, nalezli sme jě u polích leských. Ps131,7 Vejdeme v schrány jeho, modliti sě budeme u miestě, kdežto sú stály nohy jeho. Ps131,8 Vstaň, hospodine, u pokoj tvój, ty a chrám svatosti tvé. Ps131,9 Kněžie tvoji oděni budú pravedlnosťú a světí tvoji radovati sě budú. Ps131,10 Pro Davida, sluhu tvého, neotvracuj obličějě mazaného tvého. Ps131,11 Přisáhl jest hospodin Davidovi pravdu a neoblúdí jím: „Z ploda břucha tvého posaźu na stolici tvéj. Ps131,12 Ač chovati budú synové tvoji ustavenie mého a svědečstvie mého toho, ježto nauču jě, a synové jich aže u věky sadú na stolici tvéj.“ Ps131,13 Nebo vyvolil jest hospodin horu Sion, vyvolil ju jest u přiebytek sobě: Ps131,14 „Toto jest pokoj mój u věky věkóm, tuto bydliti budu, nebo sem vyvolil ju. Ps131,15 Vdovu jeho požehnav požehnaju, chudé jeho nasycu chlebóv. Ps131,16 Kněžú jeho oděju zdravím a světí jeho veselím veseliti sě budú. Ps131,17 Tam vyvedu roh Davidóv, přihotoval světidlnicu mazanému mému. Ps131,18 Nepřátely jeho oděju hanbú, ale nad ním zektve svatost má.“
CXXXII.
Ps132,1 Aj zři, kak jest dobré a rozkošné bydliti bratří ve spolcě! Ps132,2 Jakožto mast v hlavě, ježe sstúpi u bradu, bradu Áronovu, ježe stúpi v krásu rúcha jeho, Ps132,3 jako rosa hory Hermon, ježto sstúpá v horu Sion. Nebo tam jest vzkázal hospodin požehnánie a život aže u věky.
CXXXIII.
Ps133,1 Aj zři, nynie poděkujte hospodinu, všeckny sluhy hospodinovy, jižto stojíte v domu hospodinově, v sienech domu boha našeho. Ps133,2 V nocech vzpodejměte rucě vašě v svatéj a poděkujte
