[223]číslo strany tisku3. Z genitivu jeho pojetím za adjektivum vzniklo slc. jehov, -a, -o Hatt. slc. 93.
Za jeho bývá ustrnulina jejichho: jejichho chlapec, děvče, pes, z jejichho (t. mužovy) strany, jejichho holce, modlil se za jejichho rodiče BartD. 2, 256 (žďár.).
4. Genitiv jejich pojímá se za adjektivum a pojetím tím nabývá i flexe: jejichho, jejichmu Us. ob.; jejichho syna, jejichmu synovi BartD. 1, 37 (lip. a stráň.); jehíchhu, jehíchmo (jehích- z je-ich, jejich) t. 2, 193; sg. lok. jehíchovým t.; pl. instr. jejichma, hejtman s jejichma vůdci porozprávěl Bouře 1775.
Jejich bývá onikáním za váš a z toho ustrnulina jejichho: to je jejichho muž BartD. 2, 272 (mor.-česk.).
Jižní slovanština a ruština má adjektivních possessiv podobných čes. její, -ie, -ie, slc. jehov – v. zde výše a v č. 3. – sílu: stsl. (pozdní i jegovъ, jeinъ, sln. njegov, njihov, njen, srb. njegov, njezin, njihov, rus. (vulg.) jevonyj (jego-), jevonov, jejnyj, jejnin, ich icha icho, ichnyj atp. Mikl. IV, 71–72.
5. Podle adj. possess. matčin, -ina, -ino vzniklo z moj- také dial. mojin: nebudeš, má miłá, nebudeš mojina, tobě otec nedá, mi cełá rodina BartD. 1, 25 (zlin.).
6. Z possessivního zájmena náš a svój vzniklo adjektivum našinský a svojský: našinský vůł (oppos. uherský) BartD. 1, 315; svojské płátno (= domácí) t. 1, 271.
7. Místo váš bývá gen. plur. vašich, vaších: potkáł sem vaších staříčka BartD. 1, 164; podivte se na naších mámu t.
8. Zájmeno přivlastňovací čí mívá význam »cizí«: zpředy grabni do svojej kapsy, potem do čijej BartD. 1, 165 (laš.); snadno davać z čijeho tamt.
Zájmeno zvratné.
201. Zájmena osobní a possessivní mají své zvláštní zájmeno zvratné, reflexivum pro všechny rody a čísla: osobní sebe, sobě, si, sě, sobú, possessivní svój.
Reflexiva byla kdysi ve všech jazycích indoevropských, ale časem jich ubývá. Zachovala se ve slovanštině, litevštině a lotyštině, v ostatních pak jazycích jsou jich jen zbytky, na př. něm. dial. (na Rýně) wir freuen sich. Srovn. Mikl. IV, 99–100.
Reflexivum osobní sě.
202. 1. Tvary jeho jsou jen čísla jednotného, ale platí pro všechna čísla.
2. Reflexivem vyjadřuje se předmět, který je spolu podmětem děje; na př. (já) chválím se, t. j. slovem se vyjadřuje se táž osoba, která
![[223]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00231.jpg){kind=link}