[224]číslo strany tiskuje podmětem věty „já chválím“; člověk pracuje pro sebe, klamání sebe atp.
3. Někdy je složení věty takové, že dva předměty se rozuměti mohou. To bývá vždy, když ve větě jsou staženy děje dva s podměty různými anebo i dějů více. Ve větě »vidím vás vedle sebe stati« může býti smysl dvojí: a) vidím vás a vy stojíte vedle sebe, anebo b) vidím vás a vy stojíte vedle mne.
Jiné příklady: radosti, jěž buoh milujícím sě připravil Kruml. 96ᵃ (= milujícím boha); (Přemysl) pánóv počě prositi podlé sebe siesti DalC. 5 (= podle Přemysla); král lev (kázal) všem vuokol sebe státi NRada 36 (= podle lva); Crhota Bořivoje před sebou stojícího vida řekl… Háj. Z. 341 (před Bořivojem); tvirdost jest hospodin bojúcím sebe timentibus eum ŽWittb. 24, 14, ŽBrn. t.; odpoviem z některých věcí sobě známých, ale tobě neznámých Kruml. 447ᵃ; žádný mocí na se sahajícímu mocí neodpieraj VšehK. 97ᵃ (= na tebe); ve kterých (listech) vypisoval (Hus) nehodné nakládání koncilia s sebou TomP. 3, 582 (s Husem, s ním); Hus hned po zadání žalobného spisu duchovních proti sobě písemně odpověděl t. 3, 475.
Chceme-li se nezřetelnosti vyhnouti, volíme buď zájmeno zřetelné, třeba že od pravidla odchylné, a pravíme na př.: vidím vás vedle mne státi, – anebo volíme obrat jiný a pravíme na př.: vidím, kterak stojíte vedle sebe (a), nebo vedle mne (b).
4. Reflexivum sě bývá vynecháno:
a) Když sloveso jeho se opakuje anebo když se hromadí reflexiva různá; na př. koulelo se, koulelo; směj se, směj; mluvte si, mluvte! Us.; koráb sě rozraziv i potopi Pass. 287; kdo větší (bohatství) měl, dul se, honosil a chlubil Kab. 24, 3.
Někdy se tu reflexivum nevynechává: já sem mněl, by ty sě na své urozenie rozpomanuvši k našiej sě vieřě navrátila Pass. 489.
b) Při výrazích reflexivních podřízených ; na př.: (sv. Ludmila) jě sě k smrti připrávěti DalC. 26 (m. jě sě připrávěti sě); (muží) jěchu sě tomu smieti DalJ. 8; (ciesař) jě sě po pustých lesiech túlati DalJ. 39; uda sě jemu obrátiti i uzřě… Otc. 135ᵃ; na sboží rozbohacovati sú sě jeli Pulk. 3ᵃ; boj sě k smrti nepřipravovati Štít. uč. 155ᵃ; ač ty zjěvíš sě jiej (Kristus Magdaleně) neotlúčě Hrad. 46ᵇ; (synové) strachováchu sě přiblížiti bliz Ol. Ex. 34, 30; (sojka) přilúčiti se nestydí k pávóm Baw. 82; (rytíři) po hradě túlat sě brachu t. 204; styděl se přiznati BartRuk. 70; snažil se vyprostiti z osidel t.; bojím se koupati Us.; učím se modliti Us.
c) Ze substantiva slovesného, jež je utvořeno ze slovesa reflexivního; na př.: modlení (od modliti se), smání (smáti se), rouhání, narození Páně (narodil se), zjevení Páně (zjevil se), blýskání, pokání, zatmění slunce, provinění, vyznání, setkání, učení-mučení Us.;
![[224]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00232.jpg){kind=link}