[226]číslo strany tiskunade všě učiucie t. 102ᵇ; (králi) stvúcí sg. vok. Kunh. 147ᵃ, stvúcí zástup ŽKlem. 132ᵇ, hvězda stkvúcie Krist. 4ᵃ, perla stkvúcie Hug. 232, ta bělost stkvúcí Kat. 132, bydlo věčně stvúcie Pil. a, stvúcie bělosti Kat. 114, stkvúcie nakaženiny lucentis Ol. Lev. 14, 56, stkvúcím leskem Krist. 111ᵃ, korúhve stkvúcie (plur.) Pulk. 103ᵇ, stvúcích vlasóv Kat. 192 (pravidlem stvieti sě).
e) V případech jiných; na př.:
di, omyj EvVíd. Jan 9, 7 doslovným přeložením z lat. vade, lava in natatorio; vyšel sem umyv i vizi t. Jan 9, 11 doslovným přeložením z lat. et abii et lavi et video; –
slyšel jsem je modlit, smát Us., zanedbáním se; výraz zjednodušen, zkrácen; –
podívej, já jsem veselá Květy 1895, II. 537 (Laichter); podívejte, jak ta manželství vyhlížejí t. 561 a tak často u tohoto spisovatele; podívejte Rais RD. 99; tu podívej, jaký nám přinesla boží dar t. 112 a j. často u Raise; – jak patří BartD. 1, 347; –
pakuješ!, stěhuješ! t. 2, 517, pakuj mi odtud (a také: pakuj se) Us.; – voda valila přes cestu BartD. 1, 284; –
bela dobrá matka, starala vo svý děti, jak jen mohla t. 2, 221 (han.).
5. Slovosled při sě má zvláštnosti některé; viz § 126 sl.
203. Některá rčení a výrazy zvláštní se zvratným sě.
1. Dativ sobě, si bývá ve rčeních: stýská sobě, naříká si Us.; máš-li ženu takú sobě, pro niž sbožie schodí Vít. 82ᵃ; (Maria) sedmdesát let a dvě sobě jmějieše t. 35ᵃ; měj si to! Us.; ktož sobě kterau kyjovau ránu uhonil, ten sobě měl Lobk. 140ᵃ; zateskl sobě Ol. 1. Mach. 3, 31 a 4, 27; (mládček) tak jako za nic sobě nenesl muk t. 2. Mach. 7, 12.
2. před sě, za sě znamená původně »před sebe«, »za sebe« (= nazpátek); na př.: (člověk) jde-li před se čili za se ChelčP. 85ᵃ; rozcestí jest cesta dělécí se na několiko stran, na pravo i na levo i před se t. 175ᵇ; – (děťátko) by sě kdy ozřělo za sě Kat. 144; (Porfyr a ciesařová) jidešta opět za sě t. 146; aby sě opět za sě k svému řemeslu vrátili Krist. 36ᵇ; kdy by za sě přijěl Hrad. 7ᵇ; má dáti komorníku tam i zase ztravu VšehK. 269ᵇ.
Z toho pak vyvinula se adverbia zase (= opět) a přece (předce, = něm. doch). Pro významy bývalé obnovily se výrazy, ale s tvary delšími před-sebe, za-sebe; na př.: vzav před sebe podobenství své Br. Num. 23, 7; ohlédni se za sebe Us.
3. s sebú. Užito je správně ve rčeních: vezmi mě s sebou, vezměte nás s sebou Us., (Šimon) světlo s sebú na lodí měl ChelčP. 189ᵇ; nesprávně: půjdu s sebou (m. s tebou, s vámi) atp. Tu ustrnulo a bývá kladeno nekongruentně.
![[226]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00234.jpg){kind=link}