[221]číslo strany tiskuV jazyku starším bývalo i tu possessivní zájmeno, tedy náš všěch. Na př.: račte orudovati za naše všech zdravie Hod. 21ᵃ; život Adamóv i náš všech ŠtítBud. 118; nohy našě umy všěch hostí svýma rukama OtcB. 32ᵇ(= my všichni hosté – nohy našě všěch hostí); žádost naši všech naplníš Hád. Jg.
Attrakcí vzniklo našich obojich prosba: páni skrze našich obojich prosbu ve všěcky žaloby jsú sě uvázali ListJHrad. 1388.
199. Jde o to, jaký je význam a syntaktická platnost zájmen possessivních.
1. Zájmeno possessivní má se k osobnímu tak, jako adjektivum possessivní k příslušnému substantivu. Je-li majetník bratr, je předmět bratrův. Podobně mój přivlastňuje grammatické osobě první, tvój druhé atp. Zájmeno possessivní vyslovuje tedy majetnictví příslušné osoby grammatické.
2. Jsou však případy zvláštní, kdy zájmeno possessivní vyslovuje předmět nebo syntaktické určení jiné příslušného zájmena. To bývá při podstatném jméně slovesném a při jménech jiných, substantivech i adjektivech: viděnie mé = vidění mne (viděti mne), přietel mój = ten, kdo mi přeje atp. Na př.:
ani hledá (Maria) co jiného, než jedno viděnie tvého Hrad. 41ᵇ; popřěj mi viděnie svého t. 40ᵃ; tak ho (diábla) od vašeho nabiezenie buoh ráčí zahnati Vít. 97ᵃ (nabízí vás); dárkové tohoto světa člověku své poznánie otejmú cognitionem sui Hug. 84; pro spasenie naše sstúpil s nebes Štít. uč. 10ᵇ; pro naše vykúpenie Ostr.; k jejiemu (skříně) nošení ut portetur Ol. 1. Par. 15, 2; odlévěje svým obrácením Štít. uč. 154ᵇ; navediž je na cesty tvého milovánie ChelčP. 262ᵇ; tu dievku když spatři Oldřich, vešken v jejie žádosti a v jejiem milování zažehl sě jest PulkR. 39; –
Pilát s Herodem… nepřietele svá biešta Krist. 98ᵇ; (Pilát a Herodes) byla svá nepřietele ROl. 71ᵇ; Pilát s Herodem sě smířista a jako dřieve přietele svá bysta Hrad. 86ᵃ; a viec byšta svá přítele, ten stařec s svatým Pemenem Otc. 226ᵃ; milovníci tvoji Pror. Jer. 4, 80 (= kteří tě milují); tvoji kvašěné tibi convivae Ol. Sir. 9, 12 (= kdo kvasí s tebou); mým bičovníkom Hod. 88ᵃ ( = kteří mne bičují); nad zlořečenci našimi Kruml. 34ᵇ (= kteří nám zlořečí); běda tobě, mój starý vinníku DalH. 31; chcu ť tvój modlitevník býti Hrad. 127ᵇ (= za tebe se modliti); daj nám modlitebníkóm tvým Hod. 14ᵇ; –
ty vieš, že mám v mrzkost znamenie pýchy a své chvály ŠtítBud. 203 (= sebechvály); ta milost svá vede v pýchu ChelčP. 142ᵃ (= milování sebe); by k tomu svá libost vláštie netržala Štít. uč. 90ᵇ (= svélibost); tak nám jest těžko světskú práci nésti pro ty, jimž jsme dlužni, jakž nám saměm pro svú libost nejsú míly věci světské: dřéve … mílo nám bylo,
![[221]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00229.jpg){kind=link}