[215]číslo strany tiskubudúcí najposledy in novissimo Ol. Ekkl. 1, 11; každý najposlé všecko ztratí Štít. ř. 43ᵃ; v najposlednie vlasti OtcB.; by najposlednie prozřěli novissima ŽKlem. Deut. 29; až do najposlednie chvilky Brig. 115; v najposledních dnech in diebus novissimis Ol. Gen. 49, 1; od najposledních počne sě řád odplaty Štít. ř. 109ᵇ; najposlední čásek Kat. 196 atd.; sem ovšem nepatří tyary najposlednější, najposléze, poněvadž zde tvar s naj- složený má tvar komparativní; –
najprvní, najprvý, najprvé: duchem najprvním spiritu principali ŽKlem. 50, 14; najprvnie poznánie (seznámení) apostolské Krist. 34ᵇ; nayprwnye suché dni ODub. 121; najprvním kazatelem Hrad. 64ᵇ; najprvnieho člověka Kat. 110; najprvní (měsíc) Mill. 61ᵃ; najprvní den OtcB. 97ᵃ; úmysl plodu najprvé dobré jest v manželství HusE. 1, 199 ; najprvnie miesto Hrub. 480ᵃ; od najprvnieho kostela Hilar. 18ᵇ; –
najvrchní: hospodin najvrchní excelsus ŽKlem. 98, 2, t. 72, 11 a 49, 14; –
najpotom: najpotom přídú děvicě novissime EvVíd. Mat. 25, 11; –
najsvatosvatý: najsvatosvaté svatosti pane Hád. 56ᵇ; –
najbližní: Kristus byl jest najbližní HusPost. 155ᵇ; –
najzajtřie: najzajtřie in crastinum Koř. Jan 12, 12; –
nádosti = více než dosti: ne dvěma nebo třmi svědky k dosti, ale mnohými (svědky) nádosti a nazbyt dosvědčené svědectví EvOl. 85ᵇ; –
najschvále, -eji: někde nejschvále psaní otevře ČernZuz. 168; nebo je (psaní) nejschváleji posílám do Vídně t. 174; to psaníčko nejschváleji posílám t. 211; nejschváleji sem psání otevřela t. 226; –
nájsami prvék bežali = první na předku BartD. 1, 155 (mor.-slc.); vzniklo z »na sám prv« = nejdříve: na samý prv (od prvu začátku) t. 1, 264; z toho sám prv a naj-samý-prvék.
VI. Zájmeno (náměstka).
193. 1. Název zájmeno není docela správný; je to doslovný překlad lat. pronomen. Jiné názvy jsou: zájmí, zájmení (Puchmajer apud Jg. (Sl.); ale zájmení jest, co je za jménem, sr. záhoří atpod.); místojméno Jg. (Sl.); náměstka. Zůstaňme při zájmeno, protože je zavedeno.
2. Zájmena jsou slova sklonná, která svým významem se táhnou ku předmětům, nazývaným a vyjádřeným jmény podstatnými (nebo jejich zástupci). Na př. subst. strom jest název předmětu, kdežto zájmeno ten, který atd. názvy nejsou, ale ku předmětům názvy majícím ukazují a se vztahují.
3. Zájmena já, ty, množ. my, vy, zvratné se a tázací (vztažné) kdo, co jsou bezrodá, t. j. nevyjadřují rodu grammatického. Naproti tomu zájmena ostatní jsou rodová a liší rod mužský, ženský a střední; na př. ten, ta, to, – můj, má, mé atd.
![[215]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00223.jpg){kind=link}