[205]číslo strany tiskuani k rovnějšiemu sebe Kruml. 121ᵃ; mnohých vrabcóv lepší ste vy multis passeribus Koř. Mat. 10, 31; lehčejší pardóv koni jeho a ručejší vlkóv Ol. Kab. 1, 8; (oni) budú sebe pilnějše Štít. uč. 123ᵃ; k mlazším sebe skutky pořádné milosti ukazovati Modl. 45ᵇ; kdybys věděl sebe víc Us.; o ty květe všeho kráše ktvúcí Hrad. 55ᵃ; umřešta Nadab a Abiud dřieve svého otcě ante patrem Ol. 1. Par. 24, 2; (paní) je dříve toho času za muž šla Rožmb. 122; (MMagdalena) sešla k hrobu dolóv dřiev všěch jiných apostolóv Hrad. 33ᵇ; což viece deseti hřiven Rožmb. 68; což méňe desieti hřiven t. 190; každý aby tak bydlil s vyším sebe, jako by chtěl, by s ním bydlil jeho nižší Štít. uč. 30ᵃ; lepí jest hněv smiecha melior est ira risu Kladr. Ekkl. 7, 4; synové tohoto světa opatrnější jsú synuov světla ChelčP. 206ᵃ.
Genitiv této vazby má svůj původ v bývalém ablativu. V sanskrtu je tu ablativ pravidlem a způsobem nejstarším: ghrhāt svādījah sladší másla (než máslo), madhvo svādījah sladší medu, Ziemer 1. c. 30. V latině zůstal ablativ zachován: patre maior, melle dulcius; latina jako vůbec, tak i zde vyznamenává se zachováním starého ablativu, kdežto z jazyků jiných ablativ většinou se ztrácí a bývalá jeho funkce ukládá se pádům jiným. Ve slovanštině vyvinul se genitiv místo bývalého ablativu postupem podobným jako v řečtině: byl tu původně ablativ; tvar jeho namnoze se zachoval (na př. bratra, města jsou původem ablativy, koncovka jejich -a je náležitá střídnice za skr. koncovku ablativu -āt, srv. Lfil. 1874, 78); ale kategorie jeho splývá s genitivem; proto i tvar jeho, pokud se zachoval, pojímá se za tvar genitivní; ve rčení »jsem lepí bratra« bylo bratra původně ablativem, ale béře se pak za genitiv; s toho pak sňato pravidlo, že komparativ mívá při sobě genitiv; a podle toho pravidla praví se pak také: jsem lepí tebe, jsem lepí bratróv, t. j. komparativ váže se s genitivy původními. Srov. Ziemer 1. c. Významu jest tento pád (ablativ-genitiv) odlukového, separativního. Odlukový význam tento shoduje se s významem též odlukovým, který je v komparativě; komparativem totiž odlučuje se A od B, a tím odlučováním vyjadřuje se vynikání A nad B
Srov. § 264 č. 2. –
β) genitivem (ablativem) s předložkou ot: jsem lepí ot bratra, jsem lepí ot tebe, v dokladech dial. slc. a laš. Na př.: starší ode mňa Jg. (z divadelní hry od Baizy); los je větší od koně Jg. (Orbis pictus, slc.); nerada bych, abyšte žejdlík másla od 8 kr. a centnýř sejra od 4 tolarů laciněji dáti měli ŽerKat. 245; ten je ode mne mładší BartD. 1, 184; (já) su od vas o dva roky starši t.; od pěti rynských toho nedám t.; od dvacíti rynských toho nedostane t. Srov. pol. wiem to lepiej od ciebie; mrus. horša ljubov vod bolesty; srb. šire je nebo od mora, duže je more od polja, brže su oči od konja, sladji je šečer od meda; bulh. pochrabrъ
![[205]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00213.jpg){kind=link}