Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<211212213214215216217218219>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

budúcí najposledy in novissimo Ol. Ekkl. 1, 11; každý najposlé všecko ztratí Štít. ř. 43ᵃ; v najposlednie vlasti OtcB.; by najposlednie prozřěli novissima ŽKlem. Deut. 29; až do najposlednie chvilky Brig. 115; v najposledních dnech in diebus novissimis Ol. Gen. 49, 1; od najposledních počne sě řád odplaty Štít. ř. 109ᵇ; najposlední čásek Kat. 196 atd.; sem ovšem nepatří tyary najposlednější, najposléze, poněvadž zde tvar s naj- složený má tvar komparativní; –

najprvní, najprvý, najprvé: duchem najprvním spiritu principali ŽKlem. 50, 14; najprvnie poznánie (seznámení) apostolské Krist. 34ᵇ; nayprwnye suché dni ODub. 121; najprvním kazatelem Hrad. 64ᵇ; najprvnieho člověka Kat. 110; najprvní (měsíc) Mill. 61ᵃ; najprvní den OtcB. 97ᵃ; úmysl plodu najprvé dobré jest v manželství HusE. 1, 199 ; najprvnie miesto Hrub. 480ᵃ; od najprvnieho kostela Hilar. 18ᵇ; –

najvrchní: hospodin najvrchní excelsus ŽKlem. 98, 2, t. 72, 11 a 49, 14; –

najpotom: najpotom přídú děvicě novissime EvVíd. Mat. 25, 11; –

najsvatosvatý: najsvatosvaté svatosti pane Hád. 56ᵇ; –

najbližní: Kristus byl jest najbližní HusPost. 155ᵇ; –

najzajtřie: najzajtřie in crastinum Koř. Jan 12, 12; –

nádosti = více než dosti: ne dvěma nebo třmi svědky k dosti, ale mnohými (svědky) nádosti a nazbyt dosvědčené svědectví EvOl. 85ᵇ; –

najschvále, -eji: někde nejschvále psaní otevře ČernZuz. 168; nebo je (psaní) nejschváleji posílám do Vídně t. 174; to psaníčko nejschváleji posílám t. 211; nejschváleji sem psání otevřela t. 226; –

nájsami prvék bežali = první na předku BartD. 1, 155 (mor.-slc.); vzniklo z »na sám prv« = nejdříve: na samý prv (od prvu začátku) t. 1, 264; z toho sám prv a naj-samý-prvék.

Zájmeno (náměstka).

Název zájmeno není docela správný; je to doslovný překlad lat. pronomen. Jiné názvy jsou: zájmí, zájmení (Puchmajer apud Jg. (Sl.); ale zájmení jest, co je za jménem, sr. záhoří atpod.); místojméno Jg. (Sl.); náměstka. Zůstaňme při zájmeno, protože je zavedeno.

Zájmena jsou slova sklonná, která svým významem se táhnou ku předmětům, nazývaným a vyjádřeným jmény podstatnými (nebo jejich zástupci). Na př. subst. strom jest název předmětu, kdežto zájmeno ten, který atd. názvy nejsou, ale ku předmětům názvy majícím ukazují a se vztahují.

Zájmena , ty, množ. my, vy, zvratné se a tázací (vztažné) kdo, co jsou bezrodá, t. j. nevyjadřují rodu grammatického. Naproti tomu zájmena ostatní jsou rodová a liší rod mužský, ženský a střední; na př. ten, ta, to, – můj, , atd.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 8 měsíci a 26 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).