Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<676869707172737475>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

mi… A já zase (domyslí se ‚otázal jsem se‘): K líčení-li pak pravdy či lži těch ličidel se užívá?“

2. Slova vyslovená (sdělená…, nebo jen myšlená) uvozují se způsobem dvojím:

a) buď beze změny větné, tak, jak byla vyslovena (obyčejně ve znaménkách uvozovacích): na př. Smil Flaška praví: „Svět jest v sobě samá vojna“; –

b) buď s tou změnou větnou, že z věty hlavní utvořena jest věta vedlejší, a to věta předmětná, podřízená větě uvozovací; na př.: Smil Flaška praví, že svět jest v sobě samá vojna.

Ve způsobu a) jest řeč přímá (oratio recta, directa), v b) řeč nepřímá (oratio obliqua, indirecta).

Obrazec řeči přímé jest A: „B…“

Obrazec řeči nepřímé jest A, že Aa ...

Řečí přímou i nepřímou může býti buď věta jen jedna, buď řada vět a souvětí.

1. Řeč nepřímá liší se od přímé spojením. Řeč přímá připojuje se totiž k větě uvozovací beze slov spojovacích, řeč pak nepřímá připojuje se k ní spojkou že nebo aby, t. j. tvoří s ní souvětí podřadné.

Spojka že jest, když řeč přímá byla v indikativě nebo kondicionále. Na př.:

přítel pravil, že mne navštíví (přímo: „já tě navštívím“);

přítel pravil, že by mne rád navštívil (přímo: „já bych tě rád navštívil“). Spojka aby jest, když řeč přímá byla v imperativě. Na př.: pravil jsem příteli, aby mne navštívil (přímo: „navštiv mne“).

2. Řeč nepřímá liší se od přímé někdy také způsobem slovesným.

Když totiž v řeči přímé jest imperativ, má řeč nepřímá kondicionál (se spojkou aby).

Je-li však v řeči přímé indikativ nebo kondicionál, má týž způsob také řeč nepřímá.

Příklady k tomu obému viz § předcházejícím.

3. Řeč nepřímá liší se od přímé dále někdy vloženým příslovcem prý (o jehož původu viz I, 138, 437 sl. a III 22, 319). Vkládáme je, když chceme zvláště vytknouti, že obsah výroku uvedeného není náš, nýbrž že je vzat odjinud; že ho nevydáváme za výrok tak jistý a bezpečný, jako bychom vydávali výrok svůj; a že ho snad ani sami za jistý nemáme. Na př.:

přítel pravil, že mne prý navštíví, –

přítel pravil, že by mne prý rád navštívil. –

přítel pravil, abych ho prý navštívil. –

1. Řeč nepřímá liší se od přímé mnohdy také osobou grammatickou. Na př. v řeči nepřímé:

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 26 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).