mi… A já zase (domyslí se ‚otázal jsem se‘): K líčení-li pak pravdy či lži těch ličidel se užívá?“
2. Slova vyslovená (sdělená…, nebo jen myšlená) uvozují se způsobem dvojím:
a) buď beze změny větné, tak, jak byla vyslovena (obyčejně ve znaménkách uvozovacích): na př. Smil Flaška praví: „Svět jest v sobě samá vojna“; –
b) buď s tou změnou větnou, že z věty hlavní utvořena jest věta vedlejší, a to věta předmětná, podřízená větě uvozovací; na př.: Smil Flaška praví, že svět jest v sobě samá vojna.
Ve způsobu a) jest řeč přímá (oratio recta, directa), v b) řeč nepřímá (oratio obliqua, indirecta).
Obrazec řeči přímé jest A: „B…“
Obrazec řeči nepřímé jest A, že Aa ...
Řečí přímou i nepřímou může býti buď věta jen jedna, buď řada vět a souvětí.
105. 1. Řeč nepřímá liší se od přímé spojením. Řeč přímá připojuje se totiž k větě uvozovací beze slov spojovacích, řeč pak nepřímá připojuje se k ní spojkou že nebo aby, t. j. tvoří s ní souvětí podřadné.
Spojka že jest, když řeč přímá byla v indikativě nebo kondicionále. Na př.:
přítel pravil, že mne navštíví (přímo: „já tě navštívím“);
přítel pravil, že by mne rád navštívil (přímo: „já bych tě rád navštívil“). Spojka aby jest, když řeč přímá byla v imperativě. Na př.: pravil jsem příteli, aby mne navštívil (přímo: „navštiv mne“).
2. Řeč nepřímá liší se od přímé někdy také způsobem slovesným.
Když totiž v řeči přímé jest imperativ, má řeč nepřímá kondicionál (se spojkou aby).
Je-li však v řeči přímé indikativ nebo kondicionál, má týž způsob také řeč nepřímá.
Příklady k tomu obému viz § předcházejícím.
3. Řeč nepřímá liší se od přímé dále někdy vloženým příslovcem prý (o jehož původu viz I, 138, 437 sl. a III 22, 319). Vkládáme je, když chceme zvláště vytknouti, že obsah výroku uvedeného není náš, nýbrž že je vzat odjinud; že ho nevydáváme za výrok tak jistý a bezpečný, jako bychom vydávali výrok svůj; a že ho snad ani sami za jistý nemáme. Na př.:
přítel pravil, že mne prý navštíví, –
přítel pravil, že by mne prý rád navštívil. –
přítel pravil, abych ho prý navštívil. –
106. 1. Řeč nepřímá liší se od přímé mnohdy také osobou grammatickou. Na př. v řeči nepřímé:
