Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<585960616263646566>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

4. Přípustka, t. j. příčina, o které připouštíme, že by mohla bývati důvodem nebo překážkou něčemu jinému, která však v příkladě daném účinku toho nejeví.

Věta příčinná, která vyslovuje přípustku své věty řídicí, slove věta přípustková (koncessivní). Lze ji naznačiti vzorcem: ačkoli (třeba že...) Aa, přece A; nebo: A, ačkoliv (třeba že…) Aa. Věta Aa připojuje se k větě A ve smyslu spojky ačkoliv, t. j. spojkou ačkoliv samou, anebo některou jinou smyslu podobného (, jakkoli, třeba že, třebas, byť, ob. byť by, když = ačkoli...).

Příklady: žebrák syt, ale mošna není ČMudr. 51; zloděj dlouho své kousky tropí, přec ho lýčený brod ztopí tamt. 146; když neteče, aspoň kape tamt. 153; ačkoliv o jeho (Husově) přítomnosti věděli kněží i arcibiskup, nebyly staveny služby boží TomP. 3, 548; mělť Hus, jakkoli byl velmi opatrný v zacházení se ženskými, příčinu chváliti stálost žen tamt. 3, 438; musíš odpřísáhnouti kacířství, byť ho nikdy nedržel tamt. 3, 457; –

i syn i duch svatý jest stvořitel, ale však přidává se tuto stvořenie otci HusE. 1, 13; bóh jest všemohúcí, však nemohli jemu přidáni býti skutkové viny hodní tamt. 1, 12; moudrý, jakkoli mírný jest, není titěrný Kom. Z. 479; kterak kolivěk byl jest člověk dobrý, toho zatratí HusE. 3.,121; myšlenie, buď kterakolivěk nečisté, duše nepoškvrní tamt. 3, 13; koho táhne úmysl k věčným věcem, by i všeho světa byl pánem, vidí svú chudobu ŠtítV. 245; byť vešken svět lidí osvědčil a tak by nebylo, tehdy všech svědectvie jest křivé HusE. 1, 224; co platno člověku, vešken svět zíšťe, a své duši uškodí tamt. 1, 281; nechť utnú tobě prst, však proto neumřeš tamt. 1, 264.

Jakého druhu která příslovečná věta jest, o tom rozhoduje její význam s větou řídící. Strany významu může však bývati výklad rozdílný, a proto může se táž věta příslovečná bráti tu za takovou, jindy za jinou.

Na př. v souvětí „když nebudeš poslouchati, budeš kárán“ jest věta příslovečná „když nebudeš jtoslouchati“. Táž je časová, jestliže ji rozumíme ve smyslu otázky: kdy budeš kárán? Ale můžeme jí rozuměti také ve smyslu podmínečném, „když nebudeš poslouchati = jestliže nebudeš poslouchati“, a při tom pojetí je to věta podmínková.

V souvětí „když to jinak nemůže býti, již to musím učiniti“ zdá se býti první věta též časovou, na otázku: kdy…? Ale zajisté spíše jí jest rozuměti ve smyslu otázky: proč…? a při tom pojetí je to věta důvodová.

V souvětí „báti se budou tebe, dokavad slunce a měsíc trvati bude“ jest věta druhá významu ovšem časového, neboť se tážeme: dokud… =

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 26 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).