AlxH. 5, 38; tomuž městu BílD. 147; v tomž blúdiv ApD. c; v téjž rozkoši, v téjž ozrači AlxB. 7, 22; – toten kamenec Duš. 121 (slc.), tota vodu t., na totu žalobu Šemb. 141 (levoč.); – tu-ten, tu-to, tu-toho, tu-tej atd. Šemb. 18 (domažl.); – tenle a tendle Us.; – toťten = tento, henten = onen Btch. 378 (dbeč.); tojten, tojta, tojto, toj- z toť-, chrom. 280; tenhleten, tuhleten, tuhleto Us. atp. Srov. § 208 č. 12.
25. Stupňování vyjadřuje se způsobem několikerým zároveň. Na př.: ten přěžádúcí Kat. 112 (přě- a -úcí); přečistúcie děvice t. 28; – přězmiľutkný jedináčku UmR. 215, přězmiľutkný synu t. 244 (přě- s tvarem zdrobnělým); přězmilitkě děťátko ML. 118ᵇ, svým přězmilitkým přátelóm Alb. 78ᵃ; (mravenec) jsa přěmalitkého těla NRada 1447.
XV. Význam klidový a pohybový se zastupují.
403. 1. Pravíme: a) kde jsi? a b) kam jdeš? Ve větě a) je význam klidový, a proto i spojka významu klidového kde; ve větě b) pak je význam pohybový, a proto i spojka významu pohybového kam. Ale dialekticky říká se b) kde jdeš, místo ob. kam; to jest: děj pohybový pojat a vyjádřen jako klidový, – pojetí ve smyslu kam? nahrazeno pojetím ve smyslu kde? –
Jindy bývá naopak pojetí kam? místo žádaného kde? Na př.: místo způsobu v Čechách obyčejného: dělali jsme pod hutmi (= kde?) říká se na Moravě: dělali jsme pod hutě (= kam?).
Krátce pověděno: pojetí kde? a kam? se zastupují.
2. Zastupováni toto děje se nejen v češtině, ale také v jazycích jiných.
V češtině nalézáme je, když srovnáváme rčení stejnoplatná jednak z doby starší a novější, jednak z různých nářečí, a dílem nalézáme je i v stejnoplatných rčeních současných. Na př.: za nč. padnouti na kolena (= kam?) bylo stč. padnúti na kolenú (= kde?); – za západočeské: dělali jsme pod hutmi (= kde?) je, jak právě pověděno, mor.: dělali jsme pod hutě (= kam?); – a vedle rčení: ležeti někomu u noh (= kde?), říká se také: ležeti někomu k nohám (= kam?).
3. Bývá pak toto zastupováni
a) dílem při některých spojkách, které jsou původem svým příslovce ze zájmen utvořená; na př. kam jdeš? a kde jdeš?; – a
b) častěji v pádech předložkových. Ty jsou většinou významu místního, na př.: stč. padnúti na kolenú, nč. na kolena, – záp.-č. nad Opatovici je hradiště, mor. nad Opatovice, – záp.-č. pole za kopci, mor. za kopce atd.; – dosti často také
významu časového, na př.: bylo sucho na jaře (pojem časový kdy? vyjádřen místním klidovým kde?), a bylo sucho na podzim (stejný pojem časový kdy? vyjádřen místním pohybovým kam?), – stč. ve válku
