2. Tvary emfatickými.
a) Sesílenými. Na př. nikohého, ničehého, nikomému… (stč.): (bůh) nás stvořil z ničehéhož Hod. 63b, nejsem svědom do sebe ničehéhož dobrého Otc. 103b a j., kdyby se ničehéhož nedržal Pref. Jg., abyšte se ničehéhož nedotýkali Ben. Jos. 6, 18, nezuostavili v něm ničehéhož t. 10, 30, nezuostavil ničehéhož t. 10, 39 a j., z ničehéhož KolA. 1514, ničehéhož Blah. 265 (zavrhuje), nepravili ničehéhož těch věcí Br. NZák. 127b, netaj ničehéhož Br. Jer. 38, 14 a j., ničehehož Beck. 1, 574, ničehéhož Nitsch 86; snad nějakou změnou z toho je slc. dial. ničového, ničového nič Duš. 431 pozn.; zákon k ničemému přiveden jest Ben. 4. Esdr. 4, 23, jeho rozum k ničemémuž nenie MudrC. 75b, k ničemémuž dobrému Háj. 368b. k ničemémuž KolČČ. 299ᵇ (1559), k ničemémuž Vel. Jg., k ničemémuž se nehodí Br. NZák. 12b, k ničemémuž tomu ČernHeřm. 269; v ničehemž nepohoršlivé knížky mínim, že nebude škodno vydávati Froz. 18; starehého, jinemému.
b) Zdlouženými. Na př. níc, nicé, ničehó, ničemú: zrado! vědě, ž’ níc (psáno ny̆cz) nemineš Jid. 15; oni nicé (ps. nycee) nerozumiechu EvZimn. 13, tajně nemluvil jsem nicé t. 43, pro nicé Hlah. žalm 80, 12, vietr světlu nicé neuškodil HusPost. 123ᵃ; s tím souvisí bezpochyby také slc. dial. nicej, kerý nechce nicej dáti Duš. 431 pozn.; ničehóžt sě nedostávalo nihil defuit Ol. Deut. 2, 7, veš den ničehuož neokusiv ML. 91ᵇ, ničehuož sě nebáli Brig. 50ᵇa j., ničehuož nerozdávaj Vít. 59ᵃ var., že buoh ničehuož nestvořil Otc. 59ᵇ, ničehuož nežádaje Troj. 92ᵇ. nezuostane ť ničehuož Ben. 4. Reg. 20, 17, žádný nevzal ničehuož t. Esth. 9, 16, ničehuož KolA. 1512 a 1513 (často), ďábel ničehuož není tak pilen Hád. 101ᵃ, z ničehůž Háj. 296ᵇ; ničehuž Blah. 265 (zavrhuje); kto vyrytinu (t. modlu) slil k ničemuž užitečnú Pror. 33; k ničemauž Bechynka Bozb. 185; v jazyku novějším, mimo připomenuté slc. dial. nicej a ničového, toho není; – dáleko Us.; i dóst SborHoř. 83; to bylo móc hezké Us.
3. Složením s pra- (nebo též prach-). Na př. pramalý, pranikdo pranic, prachnic: nejsem v stavu prach na nic moudrého mysliti F. L. Čelak. Sebr. sp. II (1876) 136; pravšecko: je na všecko, pra na všecko pozdě BenTřeb. Sp. I. 2, 105; praděd, pravnuk; prapravnuk.
4. Složením s přě-. Na př.: přěběda mně nebozě Hrad. 87ᵃ (přě + substantivum); ach bože přebože musím zúfať Slav. 2, 5, 186; přěčsti numen maiestatis ŽGloss. 71, 19; ó přediva velikéh’ Otc. 444ᵇ; Judáš, člověk všie přělesti Jid. 44, čemu mi jest tato češt, jenž činí duši přělest Hrad. 3ᵃ; lidí přěmnožstvie t. 12ᵇ, přěmnostvo pokoje abundantia pacis ŽKlem. 71, 7; přepych; v přěradosti in iubilo ŽWittb. 46, 6; ach škoda přeškoda, že kořínkův nemá Čelak. (Radost a žalost); přeholota, přelidi SborHoř. 83; – přěhlažený, předivný, přérád, přěnevěrný, přěbystře,
