Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<698699700701702703704705706>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Při stupňování poměrném se vyjadřuje, že jistý význam je při A u míře větší než při B, nebo že je mezi A, B, C, D… při A u míře největší. Na př.: A je bohatší než B, – A je větší boháč než B, – A více bohatne než B, – A je nejbohatší mezi A, B, C, D…

Při stupňování tomto srovnává se jistý význam při A s téhož druhu významem při B, C, D…, proto nazývá se také stupňováním srovnávacím (komparací). Jest jenom při jménech přídavných (a při příslovcích, pokud pocházejí ze jmen přídavných). Když slova druhů jiných podobně stupňovati chceme, činíme to opisem, t. j. za pomoci jmen přídavných a příslovcí; na př. :

boháč větší boháč nej větší boháč, –

bohatnouti více bohatnouti nejvíce bohatnouti.

O stupňování tomto viz §§ 189–192.

Při stupňování naprostém vyjadřuje se, že jistý význam je při A u míře nějaké, značné, veliké, náramné…, nebo naopak skrovné…, nehledíc při tom k nijakému B, C, D… Na př. :

A je boháč; – A je značný boháč; – A je veliký boháč; –A je neveliký boháč; atd.

Stupňováni naprosté vyjadřuje se způsobem několikerým. Zejména :

Některým přidaným slovem významu stupňovacího.

Na př. veliký, neveliký, veliký boháč, neveliký boháč; – náramný: náramný ukrutník; – velmi: velmi dobrý, velmi špatně; – tuze: tuze dobrý; – hrozně: hrozně zlý, hrozně vysoký, hrozně zle; – málo: málo dobrý, málokdo, máloco; – moc: moc dobrý, to je moc hodný pán JirásSp. 2, 229; – dobřě, velmi dobřě (stč.): musíš dobřě chytrý býti, by atd. Hrad. 136a; to bieše dobřě slušno NRada 12; Terviz jest měslo dobře veliké Lobk. 4a (hodně veliké, hezky veliké, recht gross); v témž domu byla sien dobře dlúhá t. 16ᵃ; a byla zed táž i přiekopy dobře špatní t. 62a; dobřě dávno diutine Lact. 242ᵃ; uzříš člověka velmi dobřě veselého Hrad. 137b; – řiedký (stč.), řiedký kto: tu bez čísla lidí zbito, jakož řiedký kto hostaven, starý i mladý života zbaven AlxV. 817; – kde-, kde-kdo, kde-co, kde-který atp.: (Tom) s velikou radostí kdekoho na lodi poručil zatopiti Brass. 138; při čemž skutečně kdekdo pomáhal t.; po celé palubě navěšeno bylo pletenců z tropických květin a rostlin,… snad kde kdo přičinil se k těmto okrasám a kde jaká zahrada poskytla svého příspěvku t. 190 a j., často zde; kdekdo v Pumperniklu znal kdekoho Libuše 22. III, 203; (rodiče, na hledáni) rozeslali po lese kde koho NěmcBab. 65; děti zrejdily kde co t. 76; už o tom ví kde kdo BartD. 1, 165; přišeł kde kerý žebrák t.; už zme spálili kde jaké poleno t.; snědł kde co t.

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 11 měsíci a 25 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).