m. že-j’ = že-je; vina, žʼ by svého hospodu zahubil Pass. 427; (vinu), ž’ by sě modlil t. 427; – v sobotu na svátého Víta byl maličký větřík, že sme velmi lehútky jeli Lobk. 30ᵇ, tak-že; – pravił, že to sú jeho dukáty, že aby ych po dobroti dała BartD. 1, 344 (vyzov.), že aby m. aby; to by byl člověk myslel, že aby pantáta panímámu na tejch rukou nosil t. 2, 260; zakřičáu, že esli tam néni něhdo od Nového Ičína t. 1, 351 (hodsl.), že esli m. esli; ptale se, co že za nocleh t. 2, 178, co že m. co; přebřédli Moravu, že poďme si chytit ze štyry husi, že upečem si jich t. 1, 177, že poďme m. poďme, v řeči přímé; (praví) A: máte ešče co žat? B: už znie dožali. A: já že bych vám přišéł pomoct t. a Us. ob.; šéł sem k něm’, že ho budu upomínat t. a Us.; paňmámo, že lesti Pepka má do peci přiłožit? t., že lešti… = Pepka dává se ptáti, že-jestli…; – dostal sʼ od otce psaní, že? Us., přijímá z kontextu význam = že ano; – prosím, že račte (= ráčíte) to vděčně přijíti ŽerKat. 41, že m. aby s partic. -lъ, vlivem něm. dass; dítek svejch že ráčíte ode mne pozdraviti žádám t. 41 a j., často zde; všech (vás) prosím, že mi odpustíte WintObr. 2, 682 (z r. 1513); protož Tě žádám, že tam modlitby nařídíš HolŠternb. 4; poslušně žádám, že takovou summu složiti… ráčíte t. 12.
li, ľ
Má význam zdali, jestli(že), nebo, an, -ne, num, si, vel. Připojuje se enkliticky k svému slovu, -li; odsutím samohlásky bývá z toho -l.
I. U významu tázacím. V otázce přímé. Na př.: i to-li navracuješ hospodinu, ľude bláznivý? haeccine reddis ŽWittb. Deut. 6; uxor clamat: to-li je mé k hodóm nové rúcho, že mě tepeš za mé ucho? Mast. 386; mercator dicit: Rubíne, skoro-li mé masti budú? t. 128; (žena táže se muže:) kdy sě chcvě na trh bráti? chcevě- ľ jíti u pondělí? Hrad. 124b; Anzelmus vecě: již-li byl konec bolesti jeho (Ježíšovy)? ML. 106ᵇ; Anzelmus jie (Marie) otáza: byla-li sʼ, milá paní, při téj příhodě? Vít. 48ᵃ; paní, nebuď ti trudilo tázanie mého, plakala-li s’ tehdy syna tvého? t. 48ᵇ ; Anzelmus vecě: byl-li který apoštol s ním, ješto tu obidu činili nad ním ? t. 49ᵇ ; nadála-li s’ sě, paní, by (Ježíš) byl puščen? t. 51a; jeden z nich (mistrův) přišťe…, řka: ó ciesaři, proto-li s’ nás sem přilúdil, aby námi smiech posúdil? Kat. v. 1528. – V otázce nepřímé. Na př: ten… otšel ot tebe (Ježíš od Marie Magd., praví anděl) a juž neviem, tbal-ľ co tebe Hrad. 32ᵇ; bóh s nebě sezřěl na syny člověčie, aby sezřěl, jest-li (člověk) rozumný si est intelligens ŽWittb. 52, 3. – V otázce (přímé i nepřímé) rozčleněné, o členech dvou i více. A. Není-1i tu slov tázacích jiných, má člen první -li a druhý neboli poslední či nebo či-li; -li – či-li = utrum – an. Na př.: (Malchus, když byl přespal mnoho let a procítnuv do města vyšel) všeho města proměnu uznamenav, počě mysliti, ve sně-li sě toto jemu děje, či-li na jěvě
