Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<691692693694695696697698699>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

vstúpil t. Ex. 19, 20; veď lid tento, jamžto sem mluvil quo locutus sum Ol. Ex.32, 34; – cěstu, jamž sě béřete viam et iter, quo pergitis t. Súdc. 18, 6; šedši k tomu miestu, jamžto jiej anděl jíti kázal Pass. 473; i přišel jest Jeremiáš na to miesto Tophet, jamžto ho poslal hospodin prorokovat Pror. Jer. 19, 14; přiblížichu sě k hrádku, jamž jdiechu EvOl. 266b; do Jessen, jamžto když byl přišel Josef atd. quo Ol. Gen. 116, 29; navrchu (hory), jamžto když byl vstúpil Mojžieš etc. t. Ex. 19, 20; očima je (pohřebníky) provodichu, jamž najdále viděchu Vít. 41ᵃ; – abychom odtud vstanúc, jamž jsme vpadli, počeli jíti ŠtítMus. 82b, za to ve ŠtítOp. 85ᵃ; chce ť bóh, abychom odtud počeli jíti, kamž sme vpadli; kamož ť jedno on (kůň) poteče DalC. 4, za to v DalJ. podle rkp. V: jamž ť jedno on poteče; chtěl bych s tobú jíti…, jamž by tv mi kázal koli Rúd. 11b.

jenž.

Je od původu relativum absolutivní; vtištěno ve význam spojky že. Na př.: a protož, jenž Josef bieše ot národa Davidova pošel, pojem Marii… Z Nazareta do Betlema s ní šel Pass 46, protož, jenž bieše = proto, že bieše…; svědčí svaty Lukáš, jenž jeden bohatec bieše, ten atd. Vít. 42ᵃ, svědčí, jenž bieše = že bieše; za to sem měla cěle, jenž by jej (židé Krista) byli pustili t. 50ᵇ, že…; či nevieš, jenž mám moc tě pustiti a také tě mohu mučiti? t. 52ᵇ, že mám; když uzřěchu, jenž nemuož kříže nésti, kázachu Šimonovi atd. t. 53ᵇ, že nemůže; v ten den vy poznáte, jenž jsem já u mém otci Krist. 90ᵇ; k tomu radování mohlo by nás přichýliti to, jenž bóh jest studnicě všie dobroty Alb. 39ᵃ; tehda pojide řeč…, jenž mládenec staré poklady nalezl OpMus. 22ᵇ; věz to bez pochybenie, jenž jest on byl múdrého přirozenie Trist. 186; když uzřěchu, jenž Tinas plakáše tak žalostivě, pykáchu jeho t. 196.

ježe.

Vyskýtá se v podobě ježe, , že, ž. Je původem svým neutrum zájmena relat.; vtlačeno ve význam spojkový že, dass. Na př. : což jest, jež ste mne hledali? EvVíd. Luk. 2, 49; uslyšie, jež má Ježíš přijití t. Jan 4, 47; pověděl sem, jež nás hledají Pass. 366; druh druhu pravie, jež poklady nalezl t. 367; věř mi, jež pro tě nás vzkřiesil hospodin t. 370; zvěděv, jež Germanu po ňem biskupem býti t. 385; píše sě, jež tak jest byl ukrutný t. 386; želejě, jež jest lidi ztratil t. 365; radujte sě, jež duši nesú t. 380; – to buoh vie, ež toho neučiním t. 366; to oni uzřěvše, ež mlčí t. 367; to sě také píše, ež šel t. 387; ukaž mi to, ež jest budúci život t. 392 ; věz to, ež chci stráži mieti t.; zdali to nenie všem svědomo, ež se mnú nikte bydliti nebude t. 397; neb sě jiej tak vidělo, ež by veš svět nemohl poslúžiti t. 378; o tom sě tak píše, ež Herodes do Říma přijěl t. 390; – tomu uvěřil, že jest z mrtvých vstánie t. 380; Eusebius píše, že… t.; – druhé, ža-j’ byla (panna) najmúdřejšie Gesta M. 73, ža-j’

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 8 měsíci a 3 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).