podtrhl na se slúp Lobk. 75a, jako, kde; hlíza v miestech, jako žlázy bývají na hrdle ChirB. 45a; – podlé cesty, jako k Čtitařuom jedau KolČČ. 220b (155 i), jako, kudy, – jsú čtyři dni, jakžto (Lazar) v rovu leží Krist. 74ᵃ, jako, co; – Bessus pak, jakž nerozuměl, vztáza (někoho), jenšto hřěčsky uměl AlxBM. 4, 24, jako, ježto, poněvadž; – když viděli, jako byl učinil divy, řekli cum vidissent, quod fecerat signum, dixerunt Lekc. 109ᵇ, jako, = že; najvyššie příčina své chvály jest (bůh) sám, jakž najdóstojnějšie stvořenie nemóž pověděti, jakž jest ŠtítVyš. 88ᵃ. –
II. Interrogativní jako je za starší kako a ujímá se časem tou měrou, že kako se zapomíná a jako v nč. je za ně pravidlem. Obmezení novočeského, aby při významu tázacím bývalo jen zkrácené jak a při vztažném plné jako (neb také jak), v době staré nebylo, to vyvinulo se a vyvíjí se rovněž teprve časem. Na př.: jako dlúho položi radu duši méj? quamdiu ponam ŽWittb. 12, 2, kak dlúho ŽKlem. tamt., kako dlúho ŽPod. tamt.; jak důstojné jest jméno tvé! Br. žalm 8, 2, stč. kako divné jest jmě tvé ŽWittb. a ŽPod. tamt., kak nadivné ŽKlem. tamt.
jam, *jamo.
Je adv. a spojka,kam, quo, wohin. Má význam relativní, z km. je-, jenž, proti interrogativnímu kamo, z km. ko-, kъto, kto; ale časem zaniká a nahrazuje se interrogativem kam. Jest arehaismem již ve stč.; znělo původně jamo (jak se dosud slyší v nářečí hornoostravském), ale plný tento tvar zde nedoložen. Táhne se ku příslušnému výrazu demonstrativnímu; tímto jest buď tamo, tam, někdy výraz jiný, někdy demoustrativum ze souvislosti domyšlené.
Na př.: jakžto trest, jam vietr pochýlí, tam taký člověk sě schýlí AlxBM. 6, 17, jam-tam; tam stezka, jamž pokážiu vem ŽWittb. 49, 23; doveď mě tam, jamž si dovedl (lotra) ML. 5a ; jamžto já jdu, tam ty nynie přijíti nemóžeš t. 4ᵃ; déšč tam splynu, jamž on (Ježíš) chtieše DětJež. 6a; tam je uvede dar božie milosti, jamž sú byli upřeli úmysl Štít. ř. 60b; ktož nepojde tam, jamž jmá jíti t. 173b; ó kak by to dobře bylo, bychom tam již všichni vešli, jamž jest nás již stránka vešla ŠtítBud. 103; – každý, jamž mohl, utekli ApŠ. 113; beř sě, jamž chceš Pass. 361; svátý Augustin do Mediolana poslán, jamžto přišed jeho (s. Ambrože) kázanie rad poslúchal t. 463; mnozí zhynuli a nedošli, jamž mienili Štít. ř. 187a; smrt trpočí je, jamž oni nechtie Štít. uč. 153ᵃ ; (někteří) nejdú rádi s tohoto světa, ale smrt trpočí je bez jich dieky, jamž oni nechtie Kruml. 344b; ješto mi sě oko vzhledí, jamž bych nechtěl ŠtítBud. 110; poslal je (Ježíš apoštoly), jamže jemu jíti bieše quo erat venturus EvVíd. Luk. 10, 1; jamžto když byl přišel Josef quo Mus. Cen. 46, 29; jamžto když byl
