Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<616263646566676869>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Jiné příklady: ne to hřích, co jde do úst, ale co z úst vychází; byť pak i fík nekvetl, byť i ovoce olivy pochybilo a byť rolí nepřinesla užitku, já přece v Hospodinu veseliti se budu.

3. V souvětí „kdo co věděl, každý radil“ jest smysl: každý, kdo něco věděl, radil to, co věděl; podřízené věty dvě, totiž „kdo něco věděl“ (věta podmětná), a „co věděl“ (věta předmětná), jsou tu staženy v jednu, – „kdo co věděl“ jest tedy vedlejší věta stažená.

Jiné příklady vět stažených: kdo koho vidí, ten toho šidí; kdo chce kam, pomozme mu tam; kdo čeho dosti má, rád tím plýtvá; ktoť komu nevěří bez přísahy, takéť jemu nevěří i s přísahú HusE. 1, 101; což kto miluje viece než boha, ten to za boha má tamt. 2, 73; která věc se co (=čeho) bojí, ta od toho utieká tamt. 1, 117.

Spojení v jednotu souvětnou.

1. Souvětí skládá se ze členů, jež opět mohou býti souvětí. Když souvětí celé rozložíme, dostáváme řadu jednotlivých vět. Na př.:

a) lékař léčí, | Bůh uzdravuje:

b) kdo jinému jámu kopá, | sám do ní padá;

c) co nás mrzí, | to se nás drží, | a co jest milo nám, | to nechce k nám.

2. Věty jednotlivé pojí se:

dílem hned v jednotu souvětnou; to vidíme na př. při složeninách dvoučlenných:

a) lékař léčí, Bůh uzdravuje;

b) kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá;

dílem pojí se věty nejprve v jednotky vyšší a tyto teprve v jednotu souvětnou, na př. ve složenině čtyřčlenné:

c) co nás mrzí, to se nás drží, a co jest milo nám, to nechce k nám.

V obrazcích:

a) A, B; – b) kdo Aa, A; – c) co Aa, A, a co Ba, B.

3. Všecko toto spojování děje se smyslem, hlasem, grammatickou shodou, syntaktickou vazbou, větosledem a namnoze též zvláštními slovci spojovacími.

Věty v souvětí spojují se smyslem.

Na př.: lékař léčí, Bůh uzdravuje Přísl.; kolik hlav, tolik smyslův Přísl.; tehdy sě sta v tu dobu, on poče sě raditi sám s sobú AlxV. 751; zdieše sě jemu v téj hodině, uzřě ve sně tři bohyně tamt. 735.

Kde smysl brání, není možno spojení; proto nelze utvořiti souvětí na př. z vět „Aristoteles byl řecký filosof“ a „orel hnízdí na strmých

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 8 měsíci a 26 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).