382. Způsob I.: zápor děje se slovcem ne samotným (bez ni).
1. Způsob ten vyskýtá se:
a) při výrazich jednotlivých, z věty vyňatých; na př.: neveliký, nevěrný, nemrav, ne bez viny, nedbati, nenechati atpod.;
b) při popíráni věty předcházející tazací nebo jisticí; ne př.: jsi-li prorok? i odpovědě: né (rkp. nee) EvZimn. 5; jedni praviechu, že dobrý jest, ale jiní praviechu: né tamt. 36; pak-li kto die: tedy přátel nemám zváti? né, ne tak! mají ť v svój čas přietelě zváni býti, ale… Štít. ř. 74b; Anzelmus vecě: již-li byl konec bolesti jeho? Maria vece: né (rkp. nee) ML. 106b; ješče-li na světě chodí (Kristus) zde? Kateřina vece: ne! Kat. v. 1983 atp.;
c) v záporné větě; na př.: hora nění vysoká, netrať naděje, člověk není nesmrtelný atd.
2. Při způsobu tomto jest v jazyce novočes. jistá vázanost a jsou jistá pravidla, od kterých nesnadno lze ustoupiti, naproti tomu v jazyce starém byl usus namnoze jiný nebo byla nějaká volnost. Zejména pak shledáváme: že ve stč. slovce ne mívá místo jiné než v nové, a že čeština stará často mívá zápor způsobu tohoto, kde jazyk nový žádá způsobu III. Obé je vyloženo zevrubněji v §§ následujících.
383. Ve staré češtině mívá slovce ne mnohdy místo jiné, nežli v češtině nové.
Příklady, které sem patři, jsou rozmanité a velmi hojné; následující z nich ukázky jsou seřazeny podle vnitřní podoby, tak aby každý případ nebo charakteristický příklad představoval celou třídu příkladů jednotlivých.
1. Slovce ne bývá co nejblíže při výrazu tom, kterého se týká především. Tedy při tom výrazu, který by v příslušné větě kladné měl přízvuk větný (důraz); kladně: učinil jsem tak, stalo se mou vinou,… záporně způsobem stč.: učinil jsem ne tak, stalo sě ne mú vinu,… a naproti tomu způsobem nč.: neučinil jsem tak, nestalo se mou vinou atp. Na př.: ne tak činie blázni NRada 160; Oldřich ne tak kláštera ješče bieše dočinil, jakž svátému Prokopu slíbil Hrad. 13b; ne tak sobě vážím toho ŠtítV. 100; dotud jich zmek ne tak nuzí zlú žádosti Štít. uč. 5ᵃ; je spravedlivo ne vždy robotiti v tělesné práci ŠtítV. 189; (zlí lidé) svú zlost ne zjevně vedú NRada 1317; to sě stalo ne mú vinú Hrad. 144ᵃ; dietky ne svú vinú jsú v hřiechu ŠtítV. 189; (soudce) aby ne leniv byl, ale aby zlé stavoval t. 95; a ješťe ne všeho máš t. 25; že ne každý bude spasen, ktož je křesťan t. 189; že ne sám pro sě chtěl živ býti, ale pro tu svú libost t. 134; (Karel IV.) ne ciesařovým, ale královým jménem béře berni (bramburskou) Štít. uč. 86b; ne všichni zákonníci mohú jmieti písmo t. 71ᵃ; nedávaj toho jinam, což jest ne tvé Brig. 147; mněl by sě člověk ne člověkem t. 162. Některé podoby nalézají se i jinde ve slovanštině, v. MiklosichNeg. 342.
