nevzácnějše Štít. uč. 44b; odtud jest zlost najnesnazší vyhnati ŠtítOpat. 311; skrze to budete nedostatečnějše ŠtítMus. 229b; Jakub měl dvě ženě, nekrašši s očima potuchlýma, a druhú krásnú Štít. uč. 69b; v dmi se nečasto přiházie VšehK. 34 (velmi zřídka). I nyní pravíme jsem nezdravější, s rozdílem u významu od nejsem zdravější; větou prvou předpokládá se totiž, že jsme dva nezdraví a já nezdravější než druhý, kdežto při větě druhé může se přimysliti, i že jsme oba zdrávi, i že nejsme zdrávi.
Význam opakokladný nalézá se při ne- zpravidla, ale nikoli vždycky. Někdy zajisté S, vyloučené záporem z P, přece neklade se tím samým do opaku, a význam jest jen záporný a nikoli spolu opakokladný. Na př.: hora nevysoká není hora nízká, nýbrž jenom nění vysoká; podobně člověk neveliký. Příkladů takových jest ovšem málo a v případech jednotlivých rozhoduje o tom usus a kontext, má-li ne- význam jen záporný, či spolu opakokladný. Na př. v nejeden, nevěrný, nemrav jest zajisté vždycky význam opakokladný. V novotvarech nekatolík, nečech atp. má podle úmyslu původců býti význam jen záporný = Akatholik, Nichtböhme; ale cítíme, že význam opakokladný tu proniká přece. V neradím může podle kontextu býti smysl někdy jen záporný = nedávám rady, zdržuji se razení; někdy spolu opakokladný = neradím činiti…, ale radím nečiniti… Ve větě bývá podle toho rozdílný větný přízvuk; na př. chci-li jen popříti, že by žák byl pilen, pravím: žák nèní pilen; chci-li však vytknouti i význam opakokladný, pravím: žák není pìlen. Někdy může se ve větách tohoto způsobu věc rozličně vykládati; ale budiž výklad jakýkoliv, jisto jest, že se tu setkávají rozdíl u významu s rozdílem u přízvuku.
c) Někdy ne- ani nepopírá. Na př.:
svářiti se s někým – znesvářiti se s někým Bartoš, O některých případech záporu nadbytečného ČMMor. 1893, 199; –
svár – nesvár, mylnou analogii podle neláska, neshoda… Bartoš 1. c. 199; –
rázně – nerázně (= rázně): Mikeš ho nerázně holí do hlavy udeřil Němc., Čechové se na ně obořili a je nerázně tepali Jg., vozataj nerázně do koní bičem pral t. Bartoš 1. c. 201. Bartoš vykládá to mylnou analogií: říká se nelítostně, nemilosrdně koho bíti…, a podle toho utvořeno i nerázně. Tu jest trvám předpokládati, že význam »rázně« poklesl; tudy pak vzniklo i nehorázně (Jg. ještě nemá); –
ohromný – neohromný (= ohromný); tak říká se na Moravě zpravidla, mylnou analogií podle nesmírný, nevídaný… Bartoš 1. c. 202; – skoro, brzo – neskoro (= skoro, brzo); tak říká se na Zábřežsku zcela ve smyslu kladného skoro, brzo: trvalo to půl hodiny neskoro, bude mu nebrzo sto let, kózelníček (zelina) má ňať nebrz jako celerová Bartoš 1. c. 203; –
