výrazích nijeden, nikdo, nic, nikde, nikdy, nijak atp. vidí se to zřejmě; jsou to vesměs výrazy, které bez ni- znamenají kvantum nějaké nebo rozšířeni kvantitativní: jeden = unus, ullus, kdo = aliquis (toto t. zv. neurčité kdo, nikoli tázací kdo, jest ve složení ni-kdo), kde = alicubi atd.; v positivním jeden, kdo… jest význam kvantitativní, v negativním nijeden, nikdo… jest tedy slovcem ni- popřeno kvantum; a to v nikdo popírá se do minima kvantum co do počtu, v nikdy popírá se do minima rozšíření kvantitativní v čase, v nikde co do místa, v nijak do minima popírá se rozšířenost případů ve způsobu tom neb onom, atd. Jakož pak ni- ve spojení se -kdo, -kdy, -jak atd. popírá kvantitativní rozšíření v čísle, v čase, ve způsobu atd., tak ni samo o sobě znamená zápor kvantitativní prostě a vůbec; na př.: hledáš jeho, niž nalezneš Hrad. 32ᵃ. Svědectví další, že slovem ni popírá se kvantum, jest v tom, že musím užíti slovce tohoto, když jest popříti smysl kvantitativní ve kdo, co, kdy atd.; musím říci nikdo… a nemohu dáti ne- místo ni-. A naopak nemohu užíti slovce ni, když má býti zápor kvalitativní; nemohu říci nivěrný m. nevěrný atp. Jenom k jeden může přistoupiti ne- i ni-, ale tu jest spolu rozdíl u významu: v ni-jeden jest popřeno kvantum až do minima, v ne-jeden pak jest popřeno »jeden« jakožto kvale a význam jest spolu opakokladný, non unus sed plures. Ze všeho pak vyplývá nám, že zápor slovcem ni jest kvantitativní.
b) Když ve větě několik výrazů s ni se setká, neruší se, nýbrž sesilují se. Každý z výrazů těch popírá totiž kvantitu ve smyslu a směru jiném, ten podle případů počítaných nebo počitatelných, jiný ve smyslu místa, třetí ve smyslu času atd.; na př. ve větě „nikdo nikdy nikam nevycházel“ popírá se slovem nikdo kvantita co do podmětů neb případů počítaných, slovem nikdy popírá se kvantita co do času, nikam co do místa; kvantity tyto jsou vespolek různorodé, zápory ni 1 , n 2 , ni 3 … týkají se věcí disparátních, neobsahají se, nýbrž leží vedle sebe, a proto ani neruší se, nýbrž se sesilují.
V č. staré vyskýtá se také nie. Je buď z pův. *nē, *noi̭ nebo z ni, a bude o něm obšírnější poznámka dole v § 389.
Způsoby záporu.
381. Když ve větě není výrazu, který by byl významu kvantitativního, tedy popírá se jen kvalitativně; na př.: člověk nění v pravdě blažen.
Když však ve větě výraz významu kvantitativního jest, tedy popírá se kvalitativně a druhdy i kvantitativně, a vyvinuly se tři způsoby:
I. ikto nevie, t.j. zápor děje se slovcem ne samotným;
II. nikto vie, t. j. zápor děje se slovcem ni samotným; a
III. nikto nevie, t. j. zápor děje se slovci oběma, ne, ni pospolu
