jest mi žěl jě stvořivše atp., t. j. participium se táhne k dativu věty se slovesem finitním. Na př.: neb mi jest žěl jě stvořivše Ol. Gen. 6, 7; žel mi jest učinivše člověka Comest. 17a; jakoby žěl bylo počenše cěstu svrchovánu ŠtítVyš. 32a; žel mi jest učinivše člověka poenitet me fecisse hominem HymnOpav. 36b; to mi (Marii) bieše zlá novina, ztrativše jediného syna Vít. 48b; sirdce j’mu (Jidášovi) hněvy hoří, slyšěvše tu řěč o sobě JidDrk. 67; auvech mně (Marii) doždavše toho! Plankt. 167b; tu sě jiej uda viděti, schýlivši sě to uzřieti Vít. 16b; a kaká tu bude radost tiem (sic) sbožným, zbyvše všeho hubenstvie Štít. ř. 99b; –
tu pobyvše až do večera, v tom skázavši nám náš patron, abychom se strojili Pref. 10, nekongruence mnohonásobná; stalo se svolenie veliké obce a to slíbivše dobrovolně a zdvihše prsty List. z r. 1420 (Výb.), též ; –
dokonavše mluvil jest atp., t. j. participium se neshoduje tvarem se svým podmětem. Na př.: ona (dívka) šedše k mužóm i vece jim Comest. 112a; mezi tiem ztrávivše obilé hlad všicku zemi obtěžováše t. 47a; ty věci dokonavše mluvil jest buoh 25b; Jakub ruce přes kříž přeloživše požehnání dával BílQ. 2, 113; jakžto sě jest o to pokusila (Drahomíra, o zahlazení křesťanství), kněží z země vyhnavše a kostelní dvéřě vešde zahraditi kázavše Pass. 586; my pak navečeřevši se čekali sme Pref. 10.
4. Participium -ъs hromadí se, mnohdy asyndeticky (koordinovaně). Na př.: (sestra s. Bernata) rozvedši sě s mužem, v duchovní stav vstúpivši s bohem konala Pass. 452; pohani k modle přiskočivše, provaz na hrdlo vzvrhše vztirmáciechu (trhali) t. 458; Natalia to řekši, zasě sě vrátivši uzří, ano… t. 479; k ňemužto (Adriánovi) přišedši Natalia a tak jeho ztrýzňena uzřěvši, podloživši ruku jemu pod hlavu mluvieše t. 479; jižto k ňemu přišedše, na modlitvách nalezše s ním sě pomodlili t. 470; Natalia vzvěděvši, jež (Adrian) pro vieru křesťanskú trpí, tomu sě otěšivši, k žaláři přiběhši a okovy (Adrianovy) zcělovavši řekla t. 478; odtad ji (Eufemii) vyvedše, v koleji mučivše užéci chtiechu t. 490; jížto vyšedše a ohledavše řechu t. 309.
5. Spojení partic. perf. act. -ъs s příslušným slovesem finitním a s infinitivem je dílem jenom vnitřní (flexí a vztahem syntaktickým větným) dílem i zevní, spojkou i, zřídka a, jen v jazyce starém.
a) Spojeni jenom vnitřní, klek pokořil sě atpod. Na př.: přěd ním klek pokorně sě pokořil Pass. 41; to řek pusti duši t. 33; (Ježíš) nakloniv hlavu vzda duši Pass. zl. mus. 4, 1; Pilát sě zamútiv vstona Nikod. 105ᵃ; Voluzian jev domov učini svědectvie t. 103ᵃ atpod., v češtině staré často, v nové pravidlem.
b) Spojení i zevní:
nosiv i… atpod., t. j. spojkou i, když sloveso finitní nebo infinitiv následuje. Na př.: ta noc byvši ni odjide AlxBM. 5, 32; ten den opět byv
