Vazba tato jest vlastní. Naproti tomu t. zv. akkusativ s infinitivem při slovesích myšlení a jevení, na př.: mněl sem nás snopy vázati EvOl. 115ᵃ; (m. že my vážeme… v. § 252 č. 2). – a nominativ s infinitivem, na př.: Jeronymus mnien jest následovati knih Origenových OtcA. 303b (m. mní sě, že Jeronymus následoval…, v. § 245 č. 7, str. 309), jsou vazby nečeské, vzniklé napodobením jazyka cizího.
3. Pravíme: a) pták lítá, pták zpívá … a b) vidím ptáka lítati; slyším ptáka zpívati; vidím mnohé k soudu přicházeti KomLab. 69 Bš.; spatřil jsem řemeslníky kříčky dělati t. 28 Br.; slyšel jsem některé z nich chlubiti se t. 128 Bš. To jest: Když větu samostatnou (a) měníme ve výraz, závislý na slovesích viděti, slyšeti atp. (b), měníme nominativ (podmět) v akkusativ (předmět) a sloveso určité v infinitiv.
Ve výraze tomto (b) jest akkusativ s infinitivem, a tak bývá ten někdy i nazýván; ale dlužno jej lišiti od výrazu téhož názvu, který bývá při slovesích myšlení a jevení a o kterém v. v č. 2.
4. Pád předmětný, se kterým které sloveso zpravidla se pojí, zůstává i při infinitivě. Na př.: nauč mě činiti dobré skutky (dobré skutky akkus., jako při indikativním činím dobré skutky), – slíbil jsem příteli pomoci (příteli dat. jako při indikativu pomohu příteli) atd.
Ve stč. však bývá tu při infinitivě sloves přechodných někdy attrakce: měl by tu býti akkusativ, patřící k infinitivu slovesa přechodného, podřízeného slovesu jinému, a za to bývá pád jiný, takový, s jakým se pojí sloveso řídící. Na př. místo „nauč mě činiti dobré skutky“ (s předmětem dobré skutky v akkus., závislém na inf. činiti) bývá „nauč mě činiti dobrým skutkóm“ (s předmětem dobrým skutkóm v dativě, závislém na slovese řídícím nauč) atp., v. § 267 č. 6; – místo „(dievky) jěchu sě hrad staviti“ (= staviti ͜hrad) bývá ,,(dievky) jěchu sě hradu staviti“ DalC. 8 atp., v. § 258; – místo ,.jsem silen ploditi zlé skutky“ (= ploditi ͜skutky) bývá ,.jsem silen zlým skutkóm ploditi“ Alb. 94b atp. v. § 268 č. 4.
360. Vzhledem k větnému členství bývá infinitiv:
a) podmětem, na př.: loupiti není koupiti Přísl.; slíbiti a dáti jest dvojí ČMudr. 93; mluviti svobodnějie, jiesti hojnějie, píti chutnějie, modlili sě kráce, nic přěd bohem škařědějie Modl. 163b; úsilno jest tuto kroniku psáti DalUv.; čbánu lzě mluviti nebieše Hrad. 130b; –
b) předmětem, na př.: viděl jsem mlátiti, slyším zpívati, slíbil jsem to učiniti, dej mi píti, chci pracovali Us; –
c) doplňkem, na př.: loupiti není koupiti (doplněk koupiti táhne se ku podmětu loupiti), jest viděti Sněžku (ve větě bezpodměté, doplněk viděti táhne se ku podmětu jen přimyšlenému) Us.; –
