Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<575576577578579580581582583>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

słožíł sem seno v kopky, ale neḿěł sem słámy ho přikryt t.; tatiček nemajú šatů do kosteła chodiť t.; pán nechťéł iného ke stołu słúžit než ho t.

Infinitiv vstoupil na místo zaniklého supina; na př.: šli loviti ryby (za stč.: šli lovit ryb: v § 301 č. 3).

Infinitiv klade se někdy absolutivně, t. j. bez závislosti od kterého výrazu jiného.

Na př.: do kostela jíti a se nemodliti, do hospody jíti a netancovati, raději doma zůstati ČMudr. 262; ó neúmdrých! pro to truchleti, ješto by nebylo, a pro to netruchleti, pro ňež by bylo těžce truchleti ŠtítV. 283; (učitel) byl by rád odpověděl, ale ne a ne vzpomenouti, co by se tak pěkně hodilo Rais Vlast. 164; dáti ho (obrázek) do knížek, nesměstná se, zamknout ho do truhly, udusí se Suš. 474; pověděti všecko z prosta, jeden člověk živ neosta AlxV. 499; ale, pravdu říci, nic horšího pan posel do sebe neměl, nežli… Mitr. 42 Bš.; přijde co nevidět Us.; Fridrich odpověděl, co nevidět že pošle moc jízdnau Pal. 4, 1, 203: ja sem pravił, řeci, aby teho nechali BartD. 1, 197; uděłaj, praviła sem, řeci, poručenstvi t.; řeci, synku, ale by sa s’ ošidíł t.

Někdy bývá infinitiv tento na místě slovesného výrazu určitého; zejména místo imperativu (v. § 350 č. 5), na př.: spytáci byli řekli, nikoho sě nebáti, kromě českého krále, toho nikoli nedočakávati DalC. 82; sedět!, mlčet! Us.; nesvěřovati vesla těm, kteří na vodách nebývali ČMudr. 364; Tham (1801), str. 103 uvádí za „imperativy“ učit!; Pelzel² (1798), str. 178: za impt. bývá inf. bez -i: chodit pilně do školy! napsat si to!; – nebo

místo kondicionálu, na př.: já mít peníze, byl bych ten dům koupil Us.; já mít peníze, koupil bych ten dům Us.; já tě chytit, tak dostaneš Us.; tenkrát já být blesků pánem Hálek Děd. 155 Bš.; Tománek držel čepici oběma rukama a ne pustit Rais Vlast. 146; mít já moc, zle by na světě bylo t. 44; edem neměť strachu a všecko sa vám vydaří BartD. 1. 192; edem hodně pršeť a bylo by po słávnosti t.

Infinitiv lze často nahraditi větou se slovesem určitým. Na př.: místo „Diomedes přisahal pokoj šachovati“ lze říci „Diomedes přisahal, že pokoj zachová“; – a podobně „je čas, abychom vstávali“ místo „je čas vstávati“ atd. Proto říká se někdy výrazům, jež takový infinitiv mají, že jsou to zkrácené věty infinitivni (t. j. infinitivem zkrácené). Tomu však nemá se rozuměti v tom smyslu, jako by každý takový výraz infinitivní vznikal a teprve se tvořil z příslušné věty nezkrácené.

Za podmětný a doplňkový nominativ slovesa určitého bývá při infinitivě dativ. Vazba tato nazývá se vazba dativu s infinitivem (v. § 270). Na př.: nelzě by bylo, oráču chleba kupovati (stč., = aby oráč chleba kupoval); – nelze mi býti veselu (= abych byl vesel).

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety a 7 měsíci; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).