nemá ť sě potom nelíbiti ŠtítV. 48; každý musí dobré skutky dělati Alb. 85ᵃ; dirbil bych to (co jsem přisáhl) zrušiti DalH. 42; kto chcete slyšěti Mast. 133; chce se mi píti Us.; proč ten blud činiti smieš Kat. v. 1220; páni, račte slyšěti DalH. 41; neroďte hřěšiti ŽKlem. 2ᵃ; onamo dojíti žádajte HomOp. 154a; v ty mi sě lesy jěti žádá Hrad. 5b; múdré (panny) hledají bohu sě líbiti ŠtítV. 6; lení sě oblení pracovati t. 123; pospěš jíti do Jeruzalema Pass. Bš.; hodlám odjeti Us.; odřekše sě mieti ŠtítV. 224; nerozpakujte sě slova božieho rozsévati t. 80; slib splniti se zpěčovali Blah. 3; jichž jsme následovati se nezdráhali Har. 2, 86; umřiti se nebojím Suš. 66; nestrachoval se toho draka zabiti Trist. 63; styděl sě toho i pomysliti ŠtítV. 169; česky mluviti se hanbí Jg.; slíbil mi všecko navrátiti Půh. 1, 163; dnes se zapřísahají muže nepojieti Kat. v. 395; Diomedes přisahal pokoj zachovati Troj. Bš.; města se zapsala netrpěti takového kněze Let. Bš.; pomněte svaté dni čstíti Hrad. 96a; (Krok) počě všie země súditi DalJ. 3; (Libušě) jě sě hanby žalovati t.; ostal jsem státi Us.; (Saul) nechav potud hledati boha, oddal se na čarodějníky ChelčPost. 84ᵃ; přestaňte zle činiti ŠtítV. 110.
Sem patří též dáti, nedati, nechati s infinitivem. Význam výrazů těch vidí se ve větách aa) dej mi zapomenouti = učiň, abych zapomenul…, nebo též = nepřekážej mi v zapomínání…; bb) nedej mi zapomenouti = nedopusť, abych…; cc) nech n. nechej mne zapomenouti = nepřekážej mi v zapomínání.
Na př.: aa) aby (ty) mně s pokojem býti dala Mast. 381; ať sě liudem znáti dám t. 115; (bůh) pěti městóm dal sě propasti Štít. uč. 62b; (panie) dachu svéj řeči vzníti Kat. v. 3263; daj mi sě znáti Hrad. 87ᵃ; dali se črtu oklamati Štít. uč. 7ᵇ; pak-li ť kto má otce neb máteř, nemá jim dáti býti obmeškánu t. 51ᵃ; daj sě jim, což chtie, tázati NRada 1400; – bb) že jemu nedadiechu vsiesti na kuoň Troj. 14a; nedaj jiskřě uhlem býti DalHr. 8; aby nedal jich dušiem zahynúti Hrad. 8b; – cc) já však nenechám své najmilejšie liboličky pykati Tkadl. 10ᵃ; nechte mne s pokojem pracovati Us. –
Dále sem patří také rčení (ne)jmám (čso) dáti, (ne)viem (čso) činiti…; na př.: snad si chud, že nejmáš dáti? AlxV. 278; nej mám ť co dáti Hrad. 127b; bylo by co povídati Us. atp., srov. § 213 č. 3 c. Podle toho ustrojeno nemá kdo přijíti atp. –
Původu podobného jest také opsaný výraz pro čas budoucí; budu nésti, – budu nositi, – budu přinášeti (v. § 347 č. 2 b) a stč. jmám nésti a chcu nésti (v. § 347 č. 2 c, d).
V jazyku starším k budu nésti byl též výraz budiech nésti, kde budu je v indik. imperfekta, a výraz ať budu nésti ve významu kondicionálním. Na př.: ten obyčej jmiechu téměř všichni mnichové, když budieše ve žně, budiechu žíti, a z té mzdy, což jsú vyželi… OtcA. 145ᵃ
