neostal by ijeden živý, kdyby nebyli ti dnie zkráceni Štít. ř. 69ᵃ = nisi breviati fuissent… Mat. 24, 22; aniž bych jich (nepřátel) měl mnoho, kdyby české žákovstvo lidí nesvodilo HusE. 3, 280; měli by jim (rodiče dětem) obmysliti dobré věci věčné, kdyby je sami znali ChelčSíť. 131; snad by nic neškodilo, kdyby v každý súd všecky pře… napsány a přibity (byly) VšehK. 26ᵃ.
352. 1. Kondicionálem vyslovuje se děj jakožto přáním žádaný nebo jako nějak podmíněný, anebo jako nejistý, od mluvícího nezaručený. Na př. : děj „poskytnutí pomoci“ ve větách: kéž by mi přítel poskytl pomoci; kdy-by mi přítel poskytl pomoci; nevím, zdali by mi přítel poskytl pomoci atp.
2. Kondicionál klademe ve větách, které děj tohoto způsobu (t. j. jak v č. 1. vyloženo) vyslovují, a když máme nebo chceme vytknouti, že je to děj způsobu takového. Bývá to zejména:
a) Ve větách přácích. Na př.: mocen jsi dáti slovo své neumělým, ať by jiného nic nemluvili, než ChelčP. 25b; bych se byla utopila, kdy mne má matička myla Suš. 468; tetičko, dybyste nám šli pomoct BartD. 1, 192 a Us.; spal bych, jedl bych, pil bych, já bych už šel domů Us.; kéž by mi přítel poskytl pomoci!
b) V souvětí podmínečném, t. j. ve složené větě podmiňujíc a podmíněné. Tu bývá kondicionál podle rozdílného smyslu
buď ve větách obou, na př.: by ty byl syn boží, pomohl by sobě i nám také ML. 117b; to kdyby z dobré vóle opustila (ty), buoh by to od tebe vděčně přijal ŠtítV. 14; bychome byli za těch dní našich otcóv, nebyli bychom jich tovařišie Krist. 83b; byť nejměl viny na sobě, nevodili bychomy jeho k tobě Hrad. 85ᵃ; kdyby ty se ne tak v lidských věcech přebíral, byl by jako jiní mysli pokojné Lab. 28, 2; –
anebo jen ve větě podmiňující, na př.: pane, kdyby (ty) chtěl, můžeš mne očistiti Br. 20ᵃ; bych vám mnoho pravil, obak mi nevěříte Vít. 51ᵃ; věta podmiňující má v tomto spojení spolu význam připouštěcí (podmínka přijímá se, jako by se o vyplněni jejím nepochybovalo = připouští se).
Pravíme α) „kdo chce, může se přesvědčiti,“ „bude-li pršeti, nepřijedu“ atp.; – a ß) „kdo by chtěl, může (n. mohl by) se přesvědčiti“, „kdyby pršelo, nepřijedu (n. nepřijel bych)“ atd. Vě větách ß) jest kondicionálem vytčeno, že smysl jejich je nějak podmíněn, ve větách α) pak to vytčeno nění.
c) Ve větách vyslovujících účel, úmysl, povinnost atp. Na př.: apoštol mě poslal k váma, abysta z mrtvých vstala Pass. 66; tebe proši, aby za mne boha prosil Alb. 96ᵃ; (Ježíš) přijal křest od Jana ne proto, aby jemu bylo potřebie křtu, ale… ŠtítOp. 242b; dělal, jako by spal
