346. Plusquamperfektum.
1. Plusquamperfektum je slovesný výraz složitý, utvořený z part. -lъ a aoristu, imperfekta nebo perfekta slovesa pomocného býti, na př.: nesl bych, nesl běch, nesl biech, byl jsem nesl. Po zániku aoristu a imperfekta vyskýtá se jen výraz, utvořený z part. -lъ a z perfekta slovesa býti, byl jsem nesl atp. V. v Hist. Ml. III, 22, 424 sl.
2. Plusquamperfektum znamená děj předminulý, t. j. děj minulý A, který se udál dříve než spolu uvedený děj minulý jiný B. Děj A a jeho sloveso mohou při tom opět býti buď nedokonavé, buď dokonavé. Na př.:
(sv. Prokop) již bieše všecko rozdal, neb j’mu buoh byl smrt zvěstoval, i bieše sě všeho zbavil, než jediné rúcho na sobě ostavil Hrad. 19ᵃ; bolest… těch slov pamět shladila (v Marii), jěž ot mistra slyšala byla t. 31b; (Maria) přijide nesúci drahé masti, jěž bieš’ připravila t. 29ᵃ; druhá sě jiej (Marii) radost stala, když k Alžbětě přišla bieše t. 64ᵃ; jako s’ ji tehdy utěšil, kdyžto s’ jiej byl bratra vzkřiesil t. 34b; když Gabriel zdáv poselstvie bieše otšel, tdy Maria… jide do Jeruzalemě t. 64ᵃ; když sě (zvířata-rádcové) sebrali biechu, což král káže, nevědiechu NRada 31; (Jidáš) uzřě Rubiena, otcě svého, jenž… vyšel bě sobě Jid. 90; (sv. Václav) žákovstvo v zemi navráti, jež bieše vypudila máti DalJ. 27; již bylo pověděno Alexandrovi, že Pausanias bieše zabil krále Filipa Alxp. 10; bratr tvój byl jest umrl i ožil jest Krist. 66b; že je odpustil jí (MMagdaleně) hřiechy, v něž padla byla ŠtítV. 126; to pak byli kacieři tak tvrdě vzeli, že řekli… t. 304; do třetieho dne v rově ležěti chtěl, aby, ež jest jestojsky byl umřěl, dolíčil Krist. 104b; mluviešta o těch přiběziech, ješto sě byli těch dni přihodili t. 108b; lak ten hrad byl i opustěl, až na ň kněz Oldřich byl i vzněl DalH. 39; toho slova nižádný neslyšel, kteréž bieše (Ježíš) řekl Hod. 38b; že ciesař Břěcislava k sobě pozval bieše, Břěcislav do Říma vzdvihl se jest Pulk. 71b; Otta Bramburský pražský kostel, do ňehož páni své klenoty snosili biechu, dveře vybiti kázal a to sbožie vybrati t. 161ᵃ; člověk bieše otec čelední, jenž ščiepil bieše vinnici plantavit Koř. Mat. 21. 33; pakli by nalezeno bylo u ňeho, co by ukradl živého quod furatus est Ol. Ex. 22, 4; sv. Klimenta mátě dělati nemožieše, jež sobě v žalosti rucě zhryzla bieše Pass. 287; hospodynku, jiejžto bieše dna rucě zlámala t. 290; ukázachu sě anděli u velikéj světlosti, jichžto nikda nikte nebieše tak vídal t. 299; událo sě jim bliz od toho ostrova plúti, tu kdež (kniežě) tělo své panie s děťátkem ostavil bieše t. 339; když jej (otce) to děťátko uzřělo, ež bieše nikda lidí nevídalo, velikým během k umrléj mateři pod plášč sě vrazi t. 340; ten byl někdy divokú svini v lesě za uši jal a proto byl na ščítě sviní hlavu přijal DalJ. 60; bieš’ tu také ober jeden… , ten bě přišel na své hoře AlxB. 4, 33; přěčta listy král pohanský, jež mu bě poslal král řěčský,
