VítM. (z 2. pol. XV stol.): kdyžto sě každý přibráše, neb je boží moc všecky sebráše.
Záměna aoristu imperfektem byla někdy podporována veršem, a to tehdy, když užitím imperfekta m. aoristu dosaženo bylo rýmu nebo assonance. Na př. Kaedin sě toho užese, když je (Tristrama a Isaldu) uzřéše Trist. 330 (m. uzře a pro užese); vida to lev, že pán ležieše, žaloštěmi velikými zařváše Baw. 11ᵃ (m. zařva a pro ležieše); lev … všecky obnože z draka obtrhal bieše, Bruncvík vzhóru vyskočieše t. (m. vyskoči a pro bieše); atp.
V překladech z lat. vyskýtá se někdy imperfektum za konjunktiv impf. a plqpf.; není tu význam konjunktivní vyjádřen imperfektem, nýbrž je imperfektum položeno m. aoristu. Na př.: ten (králík) když uslyšíše, že Ježíš přišel z Židovstva, šel k ňemu cum audisset EvOl. 299ᵇ (m. uslyšě, srov. uslyšě EvVíd. tamt., uslyše EvSeitst. t.); Marta když uslyšíše, že Ježíš přišel, vyběže protiv ňemu t. Jan 11, 19; když vstáše s modlitby a přijide k učennikóm svým, nalezl je spíce cum surrexisset EvOl. Luk. 22, 45 (m. vsta); (Ježíš) když učinieše bičík, všěckny vyhna z chrámu cum fecisset EvVíd. Jan 2, 15 (m. učini); když pojdieše Ježíš s hory cum descendisset t. Mat. 8, 1 (m. pojide, správněji snide); i sta sě, až pojdieše k Jerusalemu cum appropinquaret EvSeitst. Luk. 18, 35 (m. pojide, správněji jide); když (Maria) budieše otdána Josefu…, Josef když budieše pravý cum esset tamt. Mat. 1, 18 a 19.
Ve vulg. Mat. 12, 43 čte se: cum autem spiritus exierit ab homine, ambulat per loca arida, za řec.: ὅταν ἐξέλϑῃ, διέρχεται = když vyjde, chodí Br. Za to má stč. překlad v EvA.: když zlý duch wínídiesse (tak v Paterově otisku) ot člověka, chodí po miestě suchém…; překladatel neporozuměl místu tomuto docela dobře a snad při vyndieše měl na mysli opakování v minulosti.
344. Aorist a imperfektum vyhynuly.
V nové češtině aoristu a imperfekta, praeterit jednoduchých, již není, zanikla během času. O tom, jak toto zanikání postupovalo, máme především svědectví v starých textech, svědectví theoretikův a upravovatelů textův, a konečně jsou svědectvím o úpadku jednoduchých praeterit příklady, ve kterých je patrno, že tvarům těmto již nerozuměno. Úhrnem vyplývá z toho ze všeho, že praeterita jednoduchá jsou v češtině na ústupu již v XIII a XIV stol.; potom zanikají víc a více, zejména ve stol. XV; tu jsou texty, ve kterých výrazy jednoduché ještě mají přednost, ale v jiných mají zase převahu nebo výhradně jsou v užívání výrazy perifrastické; ve stol. XVI vyskytují se praeterita jednoduchá již velmi zřídka, a tu i vymírají; poslední spisovatel, který v těchto archaismech má ještě patrné zalíbení, je pokud vím Bechynka v 2. pol. XVI.
