sv. Kristofora) střieleti; v tu dobu každá střěla jeho neduojdúc u povětří ostanieše Pass. 363; v ten čas se všěch stran lidie (k sv. Alexí) poběhú, a kteříž ho nemocní dotkniechu, ti inhed uzdraveni byli t. 327; (mnišie) pak sě rozejdiechu každý do své pelešě a děláchu každý, což kto uměl OtcB. 58ᵇ; takými slovy veliké škody mužóm učiniechu (dívky); neb když již k tým určeným miestóm přijediechu, od těch jistých dievek ukrutně jsú zhubeni Pulk. 9ᵇ; (rytíři) co spijiechu neb snědiechu, málo toho kde ubylo Baw. 204; (rytíři) když se tu bránichu, kohožkoli dosáhniechu, toho ihned rozetniechu t. 228; ktož mezi nimi (rytíři) umřieše, tak jej druhý vynosieše t. 238; když která porodieše syna, prvencě svého, jmieše vyplatiti jeho beránkem Hrad. 69ᵃ; když mužie kam jěti chtiechu, dievky dievkám pronesiechu, tak na cěstě dievkv mužě ztepiechu DalC. 11; když co učiniechu škodného obmeškalejšie bratřie, tu pak bratra Elalia tiem vším vinna učiniechu OtcB. 54ᵇ; Ježiúš druhé i třetie jich otáza, v tom svú moc nad nimi pokáza: jakž k nim brzo promluvieše, tak každý na zemi letieše Hrad. 81ᵃ; (měščěné) koblúk k nim (venkovským vládykám, když do města přišli) přivrhúce hlavy jim setniechu DalC. 93; bieše v ta doba na křesťany taká pohroma přišla, jež přietel přietele, syn otcě bojě sě zapřieše Pass. 364.
K I. a II.
Imperfektum bývá v popisích a líčeních minulých dějů, zvyků a obyčejů; k tomu hodí se imperfektum sloves nedokonavých, protože znamená děj v minulosti trvající (I. a) nebo trvající a spolu opakovaný (I. b), a imperfektum sloves dokonavých, protože znamená děj v minulosti opakovaný (II. a a b). V příkladech sem hledících bývá velmi často vedle sebe imperfektum sloves nedokonavých i dokonavých. Na př.: přěd zástupem … táhniechu vóz osm koní…, s obú stranú toho voza jedieše dvanácte muži…, po těch diechu, jižto jeho (Dariova) rodina biechu…, ti všici biechu na přědku, sám král jdieše na prostřědku, jenž … jedieše na vozě visatém, a ten veš hořieše zlatém atd. AlxH. 47 sl.; bieše v tom městě jeden člověk múdrý, ten nevinným pomáháše a dobrú radu dáváše Hrad. 117ᵃ; (mníškové) u polském lesu sediechu, zelíce za obyčěj jědiechu, chléb po řiedku mějiechu, jáhly na velikú noc jědiechu, masa, sýra, vajec menovati nechtiechu, rohožě za posteli mějiechu, kámen hlavě za podušku kladiechu, hrozným bitím na modlitvě sě tepiechu, řiedko kdy co mezi sobú mluviechu, jedno když bič v svéj rucě mějiechu DalC. 37; (sv. Prokop) klášterského nic neužíváše, jedno což svýma rukama vyděláše, tiem sě krmil a odieval Hrad. 16ᵇ; (Čechové) dřéve na vojnu dúce své země nehubiechu, mezi nepřátely dosti dobudiechu; pak, dřéve než na nepřátely vyndiechu, až svú zemiu zhubiechu; v tom tehdy dobřě činiechu, zádušnieho nepleniechu; potom některé vládyčie (t. sbožie) ctiechu, zádušnie pusto položiechu, a když na vojně med vypiechu, beze
