jmieti velkú práci, i svého ť spánie ukráci t. 128ᵇ, ten mého života ukrátil AlxM. 7, 7, ona dva vítěze… tomu živótka ukrátíta AlxV. 1573, svého ščestie tiem ukrátíš Vít. 32ᵇ, chci té věci ukrátiti MandStrah. 33ᵇ, svého bluda ukrátichu Kat. 148, by svého bludu ukrátil t. 175, ten ť mu jeho skokóv ukrátí Růž. 6, oni své řěči ukrátichu Ol. Job. 32, 16; neučiníte-li toho, chci vás všěch ohavnú smrtí utratiti Pass. 310, móž utracovati toho sbožie ten… Rožmb. 98; by umnil tvého plakánie Krist. 88ᵇ, by tvé bolesli umnili Hrad. 32ᵃ, bóh uméní těch sokóv Hrad. 20ᵃ, jako bláta uméním jich Ol. 2. Reg. 22, 43, to umnije otplaty Alb. 2ᵇ, umenšil si dnóv ŽWittb. 88, 46, umenš pokrmu Sal. 526; udaj jim (kajícím) svú čsné útěchy Rúd. 40ᵇ, udajte nám oleje svého LupPost. (vložka), ktož by mi súdu udal qui iudicet Ol. Job. 19, 17, ty si strdi udal své sladkosti Kruml. 263ᵃ, (sv. Martin) udal svého plášče chudému ROl. 105ᵇ, (Joachim a Anna) všěm svého sbožie udávasta Levšt. 150ᵃ; aby onoho hospodin uděliti ráčil HomOp. 153ᵃ, udělichuom jemu rúšce svého Otc. 301ᵃ, tu mu svého těla ráčil udělili DalC. 31, (sv. Prokop) co svýma rukama udělal, toho ješče chudým udieľal Hrad. 9ᵃ; má toho užiti VšehJ. 26, kdo chce užiti sladkého, musí okusiti kyselého BartRuk. 182; bych svého vraha krvi utočil AlxV. 171, železná kopie jich srdce krve utočie t. 1517; matka slez unoři ML. 47ᵇ, nejedna svých slez unoři AlxV. 1890, (Darius) stešče sobě silz unořě AlxBM. 2, 7; (duše) slz utierá Hod. 81ᵇ, utierajě potu s čela Kat. 124, rúška utierající nosu Lact. 109ᵃ; ukradl si mého olejě Hrad. 117ᵇ, cizieho ukrádajě Alb. 94ᵃ; ulom lačnému chleba svého t. 60ᵇ, nč. ulomiti chleba Us.; ujmu ť tvého duchu Comest. 92ᵃ, ujmouti, ujímati čeho Us.; jako by slov uhrýzal Lact. 114d; uprodati svého dědictvie VšehK. 210ᵃ; nč. ubrati, ubírati Us.; čeho s’ sě dobře uradil NRada 951, (páni) čehož ť sě uradie t. 1396; bóh jeho chlúby brzo urúbi DalC. 18; ani sě kto móž jejie (smrti) času uptati Kruml. 287ᵇ.
γ) při slovesích se za-. Na př.: jakž zaslyšě tvého hlasu Hrad. 120ᵇ, on jie zaslyšav Pass. 293, Joachym zaslyšav hlasu Levšt. 150ᵃ, když řeřáb zaslyše toho Baw. 46; (Jakub) zavolal synóv svých vocavit filios Ol. Cen. 49, 1, zavola Pharao mudrákóv a čarodějníkóv t. Ex. 7, 11, šedši děvečka i zavola mateře jeho t. Ex. 2, 8, zavolám ť ženy židovské, ješto ť by mohla otchovati děťátko t. Ex. 2, 7; bieše toho zazřěla sv. Alžběta Otc. 460ᵃ. těch peněz jakž byl zazřěl Jidáš Vít. 46ᵇ; viery jest zapřěl Štít. ř. 89ᵃ, zapra své vóle i sebe NRada 1971; móž člověk zaslúžiti královstvie nebeského Kruml. 197ᵇ, tím sobě zasloužil věčné chvály BartRuk. 22, tvé skutky chvály zasluhují t.
δ) při slovesích jiných složených. Na př.: král přizvav Ojieřě hrdiny DalC. 84; jiežto jest hospodin přidal krásy Ol. Jud. 10, 4, přidal si krásě méj moci ŽWittb. 29, 8; spieš mohú přičiniti mé bolesti než
