spravedliva (masc.) sě ukázati HusPost. 154ᵃ; Sigmund stavě se uražena popíral TomP. 4, 699; když často sě prorazena (sic; lat.; proditor) slyšěl Ol. 2. Mach. 10, 12 atp.
Ustrnutím bývá pak akkusativ i jinde; na př.: hrabě Martinic, byv na to dílo pozorna učiněn, zastavil další tisk Rybička ČČMus. 1871, 403.
6. K doplňkovému nominativu patří dílem nominativ jmenovací. Nominativem tím uvozuje se jméno, jakým kdo se nazývá. Vyskýtá se:
při slovese jmenovánu býti. Na př.: třetie sieho světa strana Azia jest jmenována AlxV. 599; potka jej Syrský vévoda, Aretas bě menovaný t. 1548; (dietě) bude jmenováno Emanuel Kat. v. 1932;
při slovese slúti. Na př.: ovoce, ješto slove dytyli Mill. 123ᵇ;
při slovese řéci, řiekati, řečenu býti. Na př.: z vlasti, jiejžto Africa dějí, z města, jemuž Kartago řekli Pass. 401; jeho paniej Aglaes řekli t. 323; všickni jiej řiekali mátě Jezukristova t. 370; Otta měl syna Ottu řečeného Dlúhý Pulk. 143ᵇ; purkrabí ukrutného, řečeného Liška Let. 68; knězi Janovi řečenému Biskupec t. 62;
při slovesích jmě (jménem) dieti, vzdieti, dáti, jmieti, býti. Na př.: jiejž diechu Charvaty jmě DalC. 2; diechu jemu Kostus jménem Kat. 2; dceru, jiejžto vzděješ jmě Maria Krist. 4ᵃ; syna, jemužto jmě vzděješ Jan Pass. 275; tu vzdieno jest mu jmě Jezus Krist. 22ᵃ; dali hradu jméno Liběhrad Háj. Jg.; vladař, jenž sobě jmě Bořek mějieše DalC. 76; ta knieni jmě Bořena mějieše t. 41; ten (hrad) sobě Pšov jmě mějieše t. 25; jmě krásné máš Margarita Pass. 319; jmě mé jest Margareta tamt.; bude ť jemu jmě Jan t. 276; jehožto otci Patricius a mateři Monitha jméno bylo t. 461; Zacharias s svú hospodyni, jiejžto jmě Elizabet (t. bieše) t. 275; jméno jednomu (bylo) Miloslav a druhému Koten Háj. Jg.; – substantivum jmě vynecháno a jen nom. jména zůstal: ten mnich, jemužto dějí bratr Otc. 78ᵇ; z vlasti, jiejžto Africa dějí Pass. 401; jemužto (otci Alexiovu) Eufemian diechu t. 322; synem, jemuž Alexius vzděli t. 329; proto téj vsi vzděchu Stadici DalC. 5; dějú ť mi Rubín z Benátek Mast. 8; proto téj hořě Říp přěvzděchu DalC. 2; ale že jich starostě Čech diechu, pro ň zemi Čechy vzděchu tamt.; Mohan řěcě dějú, Čiha pak dějú potoku Pil. a; na křtu dali chłapcovi Jozef BartD. 1, 182;
při slovese vzývánu býti. Na př.: Jezukristova mátě byla vzývána matka božie Pass. 370;
při výraze jménem. Na př.: o jednom svatém Victor jménem Kruml. 316ᵃ;
při appellativech, zvláště při přezdívkách a nadávkách. Na př.: když žalují, že mu dal kurvysyn Rožmb. 134; o Ctiborovi Múdrá Hlava DalJ. 85 (nápis); pěti čitedlnostmi, ješto obecně řiekáme jim pět smyslóv, móž člověk hřešiti Štít. uč. 134ᵇ;
