stsl. dva kraty bis, tri kraty ter, mnogy kraty saepe, sedmь kratъ septies. V češtině je z toho jen přívěsek znamenající násobnost. Srov. dále výrazy s raz, ráz; –
výrazy s adv. -násob, z na sobě; -násob přivěšovalo se původně k flektované číslovce druhové: nom. dvój násob (plášč), dvoje násob (rúcho), gen. dvojeho násob (pláščě) atd.; výrazy takto vzniklé ustrnují: v dvojenásob rúcho obleče sě diploide Pernšt. Bar. 5, 2; zrcadlo dvénásob mědí okované Otc. 459ᵃ; čtyři brány dvénásob vrata majíc duplices valvas Comest. 154ᵇ; dvénásob byla slavnost duplex t. 102ᵃ; bývají v kostele kola dvénásob osazená lampami HusE. 1, 79; přikryti buďte jako plášťem dvénásob hanbú svú sicut diploide Kladr. žalm 108, 29; proti zemi má (hrad v Rodýzu) hluboké a široké přiekopy druhde dvénásob a druhde trénásob Lobk. 55ᵇ; v každém domu z uoken (lidé) hustě všudy vyhlédali trénásob, čtvernásob druhde t. 18ᵇ; lodí šesternásob dskami opeřená sex tabulis Mill. 100ᵃ; aby nit byla lněná jednásob neb dvénásob Sal. 457. Časem berou se tyto výrazy za základy pro adj. -ní, -ný, dvojnásobní, -ný atd., v. výše; –
výrazy s raz, ráz; na př.: syn šéł raz do kosteła (= jednou) BartD. 1, 348; ráz to, ráz to t. 1, 175; było to iny raz (= jindy) t.; dva rázy t., zaraz, zrazu (= hned) t.; odrazu (= najednou) t.; –
výrazy dvé to, to dvé, dvé viece, dvé to viece; na př.: král slíbi jima (lakomému a závistivému), což který prositi bude, že dá jemu a dvé to druhému ŠtítMus. 58ᵇ; (zloděj) dvé to má vrátiti duplum Ol. Ex. 22, 4, t. 22, 9 a Mus. tamt.; pravie, že jest se to dvé bralo od kladenie ve dsky VšehK. 263ᵇ; tu jí da dvé viece chleba nežli jindy Otc. 310ᵃ; tu jie da dvé to viece chleba OtcB. (na místě stejném); sto čiestí viec vezmete EvVíd. Mat. 19, 29 centuplum; –
rčením ještě jednou tolik Us. nč. (t. j. dvakrát tolik), začež se také říká „jednou tolik“; podobné rčení je: že si potom raz tolik krav koupiti mohou Kulda 2, 169.
3. Substantiva z číslovek utvořená jsou na př.:
jednicě v adv. jednicú = najednou, jednomyslně: všichni zvolachu jednicí, řkúc atd. Vít. 51ᵃ, sřekše sě všichni jednicí vedechu jej tú ulicí t. 49ᵃ, nč. jednice; jednotka nč. Us.; jednuška nč., stč. od XV stol. potupný název přijímacím pod jednou BrandlGloss., (potom) přijímal pod obojí…, nebo prvé byl pod jednau a pravá jednuška Let. 600 (k r. 1478); dvojicě: dvoji libru pšenicě za jeden peniez a tři dvojicě ječmene za jeden peniez bilibris tritici, tres bilibres hordei Koř. Zjev. 6, 6; dvojka nč.; trojicě, nč. trojice, trojka; nč. pětka n. pítka; … desietka: z takového pak vína z jedné každé desítky po dvau zlatých (t. mají dávati) KolA. 25ᵇ (1657), (dluh) za 4 desítky vína svěřeného povinný, jedna každá desítka
