to-vono: radili to vono BartD. 2, 261; ono-to: že se mu onotoho zachtělo t. 256.
VII. Číslovka.
228. 1. Číslovka je jméno významu číselného.
Se jmény srovnává se skloněním, dílem jmenným, na př. pět, sto…, dílem složeným, na př. pátý, desátý…, dílem zájmenným, na př. jeden, oba, dva. Ode jmen, substantiv a adjektiv, liší se významem formálním (substantiva a adjektiva mají význam reálný. Se zájmeny shoduje se významem formálním, ale má význam formální jiný než zájmena, význam mnohosti.
2. Číslovky rozeznávají se:
A. určité, na př.: jeden, pět, pátý, paterý… a
B. neurčité, na př.: mnoho, všichni, několikátý, několikerý a j.
A. Číslovky určité.
229. Číslovky určité jsou:
1. základní (cardinalia), na př.: dva, pět, sto…;
2. řadové (ordinalia), na př.: druhý, pátý, stý…;
3. druhové, na př.: dvojí, paterý, sterý…;
4. jiné určité výrazy číslovkové, na př.: po dvou (znamenající podílnost, distributivnost); dvojitý, dvojný, dvojduchý, dvojnásobný, dvakrát (znam. násobnost); dvojice (číslové jm. podstatné).
1. Číslovky základní.
230. 1. Číslovky základní vyslovují číslo určité na otázku kolik? Na př.: pět, šest, sto.
2. Bývá tu jistá shoda syntaktická, a to shoda: mezi členy výrazu číselného, když je složitý; pak mezi výrazem číselným a jinými členy věty, zejména shoda: s předmětem počítaným, s přívlastkem (nečíselným) a s přísudkem.
3. Ve výkladech následujících půjde o to:
a) jak se vyjadřují čísla (číselné pojmy) 1, 2, 3… 10,… 100 atd.
b) jak se shodují členové výrazu číselného složitého;
c) jak se váže předmět počítaný s číslovkou;
d) jak se s číslovkou váže přívlastek a
e) přísudek.
231. a) Jak se vyjadřují čísla 1,2,3 atd.
1. Čísla 1 až 10 vyjadřují se číslovkami jeden, dva atd. až desět. Na př.: jeden král Pil. a; jedno město tamt.; jednu hnilicu Mast. 426; jednú ranú Pass. 24 atp.; dva rohy AlxB. 6, 41; třie králi přijeli Štít. ř. 76ᵇ; tři věci AlxV. 8 atpod.; dosud tak.
