Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<240243244245246247248249250>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Zájmena tázací.

Zájmena tázací jsou: kto, čso (co, ), který, kaký, jaký, , čí.

a) Zájmenem kto tážeme se na předmět osobní; na př.: kto sě bude zpoviedati tobě? quis confitebitur tibi? ŽWittb. 6, 6; kto jest rovně tobě? quis similis tibi? ŽKlem. 34, 10; kdež sě člun u vodách plazí a kdež had po skalách lazí, kdež orel vstúpí v oblaky, kto má tako světlá zraky, by mohl ty cěsty poznati, ande s(ě) každá potratí? AlxV. 14 atp.

b) Místo kdo bývá dialekticky který; na př.: keré ste ve? BartD. 2, 193 (han.); keré je tu (= kdo je to)? t.

Zájmenem čso tážeme se na předmět neosobní; na př.: čso zde hladáte? Hrad. 25ᵇ; čso řku? quid dicam? ŽWittb. Ezech. 15 atp.

Čso (čso-ž, co) ve zvolání znamenává - nic; na př.: co je mi po tom Us.; což jest do mé rady NRada 1006.

Čso mívá význam = proč; na př.: co sě chválíš? quid gloriaris? ŽKlem. 51, 3; i co milujete jěšutnost? utquid diligitis? t. 4, 3; co den ode dne odkládáš? NRada 1974; u čso divíte sě horám? utquid suspicamini? ŽKlem. 67, 17, překlad neobratný, hláskou u- napodobeno a nahrazeno lat. ut-; co otehnal jsi ny? utquid repulisti? t. 73, 1.

Dativ čemu znamenává – k čemu, proč; na př.: čemu mi jest tato čest? Hrad. 3ᵃ: milá matko, čemu prosíš a svú prosbu ke mně vznosíš? Kat. 44; čemu mi jsú hrdá rúcha, čemu svá vóle? Štít. uč. 154ᵇ; čemu postíme sě? quare ieiunamus? Koř. Mat. 9, 14; čemu tak pláč činíš? cur Otc. 260ᵇ.

Čso mívá význam = kolik; na př.: (Darius) chtě zvěděti, lida co je AlxV. 1107; co jich vzě v životě ztrátu AlxB. 3, 39: ach, co sě tu ctných těl ztlači AlxV. 1744; což váš král má poklada t. 1002; což sě bě pohan zhubilo AlxB. 4, 5; což kniežat na všem světu AlxV. 517; co jmám moci vlastních lidí tamt. 1039; kostkáři, co ti nocí nespí ChelčP. 53ᵃ. Dosud tak.

Pravíme na př.: co (= kolik) bylo dní, tolikrát pršelo. Z toho vyvinulo se rčení: pršelo co den, den co den, rok co rok.

Kto, čso mívá při sobě adjektivum souřadné; na př. kdo jiný, koho jiného, komu jinému atp. vždy a dosud tak.

Při čso bylo v jazyku starém rovněž tak: čso jiné, čeho jiného, čemu jinému atp. Na př.:

aby lidé nemněli, by co božné v těch stvořeních bylo (= něco božského) HusE. 1, 103; co jiné bohatý taký jest, jenž… ROlB. 20ᵃ; zvěděli byste, mé děti, co jinší o sirobě ČernZuz. 152 (= něco jinšího; s tolik jest cos buď šlechetné, jelikož jest spravedlivé ŠtítMus. 82ᵃ; (když

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 8 měsíci a 26 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).