tvá i ženy synův tyých s tebau t. Gen. 6, 18; jdi a vstup odtud ty i lid tvůj t. Ex. 33, 1; vyjděte z prostředku lidu mého i vy i synové izraelští t. Ex. 12, 31; nebudeš dělati žádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá t. Ex. 20, 10; –
γ) při bud pro 3. osobu; na př.: spálí autek, buď on z vlny nebo ze lnu Br. Lev. 13, 52; tak uděláte s každým volem i s dobytčetem, buď ono z ovec nebo z koz t. Num. 15, 11.
3. Zájmena užívá se ku předjímání podmětu i předmětu vlastního; na př: tobě mému bratrovi… Us.; však on pán Bůh ví, co má dělati Us.; ona nebožka matka říkávala… Us.; a on Ježíš přiblíživ se šel jest s nimi ChelčP. 108ᵃ; I stal sě prvý den… i šestý i nedělní. A ono buoh učinil všecky věci dobré velmi Vít. 96ᵇ; kdyby jeden z nich jemu Břeňkovi zápis tento propustil VšehK. 188ᵃ; poňevadž on Otík pohnal jej Žida t. 282; on Chyř toho zlého skutku Krokovi žaloval Háj. Jg.; tudy on Hyršaur musil s těmi jistými (lupiči) srozumění jmíti WintObr. 2, 159 (z r. 1530); (Opl žaluje vozku Hanuše:) že jest na svůj vůz zboží Davida a Mojžíše žida, jeho Ople poddaných, k sobě přijal t. 2, 159 (r. 1530); aby on Mikuláš i dědicové jeho v držení bejti mohli Slav. 12; ráčí jemu Ladislavovi z Šternberka poroučeti t. 45; pan Skřinecký jeho pana z Oujezda do vězení dal t. 16; synové jeho Václava z Oujezdce t. 45, 66 a j.; a veskočel von Soběslav na něho (koně) BartD. 2, 89; oni Poláci volili sau sobě kníže Háj. Jg.; jestřábi sú tam v nich pohanech velmi drazí Lobk. 77ᵇ; pán z Plavna slíbil jim Pražanóm dáti dvamezcietma tun prachu Let. 68; pan Jiří z Lobkovic jim Chomutovským jest poručil, aby… WintCírk. 1, 217 (r. 1591); ustanovil jsem jim Vyšehradským řád t. 2, 52 (r. 1531); kdyby oni manželé toho nekupovali, byl by… t. 2, 146 (r. 1558); jednoho času mládenec jest v Praze zamordován a oni Pražané doptali se toho, od koho se mu to stalo, t. 2, 167 (r. 1546); mezi námi nadepsanými stranami Slav. 28; Uhři šelmy, kdyby oni nevěděli vo ochraně turecký, nemohli by tak lehkovážně císaři se protiviti HolŠternb. l06.
197. Některé tvary zájmen osobních jsou dvojité, silnější a slabší, enklitické. Zejména jest: sing. dat. silnější mně, tobě, sobě a slabší mi, ti, si; sing. akk. silnější mne, tebe, sebe a slabší mě, tě, sě; silnější jeho, jemu, jej, jejich a slabší ho, mu, -ň, jich. Byly dvojité tvary též v plur. 1. a 2. os., totiž silnější nás, vás a slabší ny, vy. Do č. nové se to nedochovalo. Tvary tyto jsou dílem druhu stejného, dílem rozdílného od jiných jazyků, dílem původu staršího, dílem novější.
Rozdílné tvary tyto mají rozdílnou platnost syntaktickou.
1. Tvarů slabších užívá se:
při slovesích reflexivních vlastních, na př.: bojím se, chlubím se;
