Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<216217218219220221222223224>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Takovým tvarem silnějším byl také stč. gen. jejie, proti slabšímu jie. Že pak býval významu zpravidla possessivního, bral se i za possessivní zájmeno, skloňoval se a tím obojím vzniklo adjektivní possessivum masc. její, fem. jejie, neutr. jejie, nč. její, , . Ve významu jiném než possessivním vyskytuje se jejie, v dial.: člověk, který by viděl koho s ručnicí chodícího a jemu její nevzal, ten… List. slez. z r. 1532 (Perw. Otč. 11); kněz Petr její (t. zahrady) užíval a požíval t. z r. 1551 (t. 66).

Srovn. § 200 č. 2 a III, 1, § 398, 403.

Dat. sing. ti kladen jako dativ ethický: na př.: co ti jest učinil quanta ſecit ŽWittb. 65, 16. Klesá pak v adverbiální enklitikon, mění se hláskově v , -tě a připojen k slovu jinému obměňuje jeho význam; v. § 275, 6. c.

Zájmena possessivní.

Zájmena possessivní jsou a) prvotná mój, tvój, svój, náš, váš, čí a b) podružná, později vzniklá a ne všeobecná její atp. Kromě toho jest c) zájmeno zvratné svůj.

Když majetník jest jeden a jest to grammatická osoba 1., tedy possessivnost vyjadřuje se zájmenem mój; když je to os. 2., zájmenem tvój; když je to os. 3., genitivem jeho, stč. také jʼho, ho, jejie a později zájmenem její, -ie, -ie.

Když majetníci jsou dva, tu possessivum zvláštní ve slovanštině nebylo a v češtině se nevyvinulo; přivlastňování děje se genitivem příslušných zájmen (gen. du.) a s úpadkem duálu béře se sem gen. plur. a plurálové náš, váš. Na př.:

najú vina jest velika AlxBM. 1, 39; nají žalostná novina Hod. 85ᵇ; (Ježíš) jest obojí syn vají Hrad. 58ᵃ; jejiú přěmocná síla AlxB. 3, 43 (jich dvou, hrdin); na její (t. jich dvou) skončení viděl anděla nad nima stojiece Pass. 602; na jejú obú ramenú (obou jich, knížete a kněžny) t. 337; slovem jejú Pil. a; –

viec tebe neodstúpívě s postatiú našeho rodu AlxBM. 2, 2; vě (dva lotři) trpívě za našě zlá diela Hrad. 90ᵇ; (dva synové) to zvěděsta, že jich otec velmi nemóže DalC. 118ᵇ; k jich obauch bratří dobrému Lún. list. 1657 a.

Když majetníkův jest několik (více než dva) a jest to grammatická osoba 1., tedy possessivnost vyjadřuje se zájmenem possessivním náš…; když jest to gramm. os. 2., tedy zájmenem váš…; a když jest to os. 3., tedy genitivem jich, jejich. Gen. jejich pojímá se nč. za adjektivum (v attributu) a novým tím pojetím dostává i flexi: jejichho, jejichmu Us. Srovn. § 200 č. 4.

Když majetník (osoba 1., 2.) jest vysloven slovy několika, tu bývá gen. possessivní. Na př. k my všichni jest výraz possessivní nás všěch: nás všech zdraví, pomocník nás všech atp.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 8 měsíci a 26 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).