Tvá Milost, Vašě Milost = ty, vy atp.: ač tvá milost ráčí NRada 676 (t. j. ty); pravi (já) tvéj milosti t. 950; z tvé viery děkujiu tvéj milosti DalC. 30; aby se klaněli jemu (bohatci) a chválili jej, že se páně milost čistě a slavně připravila ChelčP. 168ᵃ (t. j. on, bohatec); –
Tvá Láska, Vašě Láska = ty, vy atp.: die s. Augustin: Znamenaj láska vaše, co diem! HusE. 3, 469; –
Velebnost Tvá atd.: aby poznala velebnost tvá, že židé… (t. j. ty) Nikod. 119ᵇ: –
Pán: Nechažť jí Pán! Proč Pán nejí? Blah. 255; srov. v § 160 č. 3.
196. 1. Zájmeno osobní klade se, když náležitá osoba jinak vyjádřena není; na př.: pravím vám.
2. V podmětě zájmeno osobní někdy se vyjadřuje, někdy nevyjadřuje.
a) Nevyjadřuje se obyčejně, když se rozumí ze slovesa určitého; na př.: »Chci zítra odjeti, povězte bratrovi, aby jel se mnou« (nikoli: já chci…, povězte vy…, aby on jel…).
b) Vyjadřuje se,
α) když jest zamlčeno sloveso finitní, z něhož by se podmět rozuměl; na př.: Ty-liž jsi pak syn můj Ezau? Odpověděl: Já! Respondit: Ego sum Br. Gen. 27, 24; já Hospodin, Bůh jejich t. Ex. 29, 46 ego Dominus Deus eorum; –
β) když je na něm důraz nějaký, důraz z protivy nebo ze závažnosti atp.; na př.: půjdeš-li na levo, já na pravo se držeti budu; půjdeš-li na pravo, já na levo se držeti budu Br. Gen. 13, 9; přisáhni mi… vedlé milosrdenství, které sem já učinil s tebou, i ty že učiníš se mnau t. Gen. 21, 33; on mluviti bude za tebe k lidu a ty budeš jemu za boha t. Ex. 4, 16; pozůstaňte vy tuto s oslem, já pak a dítě půjdeme tamto t. Gen. 22, 15; I řekl k nim: znáte-li Lábana? a oni řekli: známe t. Gen. 29, 5; když vcházeli synové boží k dcerám lidským, ony rodily jim t. Gen. 4, 4; vezmi dítě a odchovej mi je, já ť dám mzdu tvau t. Ex. 2, 9; dnes i ty připověděls se k Hospodinu t. Deut. 26, 17; jděte vy sami muži a služte Hospodinu t. Ex. 10, 11; oni ť nositi budau příbytek t. Num. 1, 50; zvědí Egyptští, že já jsem Hospodin t. Ex. 14, 17; zda-liž strážcem bratra svého jsem já? t. Gen. 4, 9; ty víš, že lid tento k zlému nakloněn jest t. Ex. 32, 22; by ť má věc byla, takto bych já učinil Šach. 302ᵇ; že já jednu lodí vezmu, nazýváš mě lúpežníkem, a že ty s vojskem jezdě lúpíš, ciesař sloveš; by ť se mně štěstie obrátilo, já bych byl dobrý, ale čím tobě viece jde pod ruku, ty s’ vždy hoří tamt. 305ᵇ; on jest jat a silně okován, ale ty jsi prosta GestBř. 1ᵇ; –
když je podmět složen z já, ty atp. a výrazu jiného; na př.: vyhlazen budu, já i dům můj Br. Gen. 34, 30; vejdeš ty i synové tvoji i žena
