pro svú libost v světském běhu pracovati, a již vše nás mrzí, všeho se chcem ochabiti, jakž svá libost nepodněcije, ano by teprv z té práce byla odplata, ješto by kto nesl ne pro svú libost v těch věcech světských, ale pro ty, jimž jest povinen t. 50ᵇ; to jʼ řiedko, by k tomu (t. k chvále a užitku vlastnímu) svá libost vláštie netržala t. 50ᵇ; povolila sem v tvé bázni ŠtítV. 42 (= v bázni před tebou, bojíc se tebe); ku pomoci našie Modl. 170ᵇ; každá mysl neřádná jest svá muka ŠtítMus. 53ᵇ; (vrahové u soudu se vymlouvali) že se násilí svému musili brániti WintObr. 2, 786 (XVI stol.); ach světe… kak jest tvój přiebytek trudný AlxV. 1938 (= přebývání v tobě); (krčmář) vešdy jimi s opilci svój kvas Hrad. 114ᵇ(kvasí si s nimi); –
an by rád své menšie a nemilé přesáhl tiem štěstím ŠtítPař. 86ᵇ(= menšie sebe, nemilé sobě); kněz rád by přijal pomoc od svého menšieho HusE. 1, 145; nemohu toho dosáhnúti sobě, což vidie na svých nemilých ŠtítPař. 86ᵇ.
3. Zájmeno possessivní anebo genitiv possessivní bývá v platnosti substantiva: tvoji = něm. die Deinigen, jeho = die Seinigen atp. Na př.:
jsem člověk všie čsti otjatý ni jmám miesta mezi mými AlxBM. 7, 42; když tyto (sic m. tě tu) uzřie tvoji AlxV. 262; bych tě s tvými vadil AlxBM. 2, 41; Boleslav s svými jeho (sv. Václava) střežieše DalH. 30; svoji o ňem nepodbáchu AlxV. 133; což cizí (= nepřátelé) nepojechu, to vše po nich svoji (= domácí) vzěchu t. 145; nedostane-li se čeho, má (písař) svým doložiti VšehK. 243ᵃ; z svého platiti t. 271ᵇ; –
uslyšavše Darius, že jeho ztratili boj Alxp. 46; –
naši nejsou doma Us. nč.; řeknu to vašim Us.; můj = můj manžel, moje = má manželka, byla tu jeho = jeho manželka, byl tam se svojí Us. Srovn. § 268 č. 5.
4. Mój přidává se v dikci vroucí a hypokoristické při vokativě bez významu possessivního; na př.:
mój milý pane Hrad. 128ᵇ; vítaj, mój milý květe t. 121ᵃ; ó mój synu t. 54ᵃ; pověz mi, má milá matko t. 103ᵇ; vítaj, mojě choti ladná Kat. 60; synové moji milí Hrad. 19ᵇ; mój žádný králu AlxM. 2, 18; łudie moji AlxB. 8, 14; slyšte, moji milí NRada v. 37; muoj přieteli t. 82; mój pane i králi t. 413.
200. 1. Všecka zájmena possessivní jsou odvozena z příslušných zájmen osobních příponou -jo, -ja, -je: náš = nas-jь atp.
2. Adjektivní její, -ie, -ie utvořeno pojetím genitivu jejie za adjektivum. Srov. Hist. ml. III, 1, § 398 a 403.
Na Moravě a ve slc. se vyvinulo adjektivní jejin, -a, -o BartD. 1, 25 (zlin.), Hatt. slc. 93 a Lfil. 1874, 48.
Má již doklady staré: otec jejin umřel NaučBrn. (skl. XV), 208; Maurše žaluje, že bratr jejin pobral statek t.; syn jejiného bratra t.
