Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<224225226227228229230231232>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Z reflexivního si (dat.) vyvinulo se příklonné si, , dodávající významu neurčitosti, všeobecnosti zájmenům jiným: kdo-si, co-si, jaký-si, kdy-si…, kdo-s Us. atd.

Possessivní reflexivum svój.

Reflexivum svój bývá po právu, když přivlastňuje se tomu, kdo jest podmětem slovesa finitního. Na př.: mám svůj rozum Us.; potoči král posly svojě AlxH. 2ᵃ; zatiem sebra všě své voje i všeliké lidi svoje AlxV. 1518 sl.; (Alexander) poče svých býti dárcě t. 1930; podlé svých obyčějě AlxH. 7, 40; Filota hna tam chtě svým pomoci AlxV. 1683; jakož i my odpúštieme svým vinníkóm HusPost. 203ᵇ atp. pravidlem v jazyku starém i novém.

Někdy je nesnadno pravidlu tomu vyhověti. To bývá, když svój mohlo by se vztahovati ku podmětům několika. Na př. ve větě «slyším tě zpívati svou oblíbenou píseň« může býti smysl dvojí: a) slyším tě zpívati píseň, která je oblíbená, a b) slyším tě zpívati píseň, která je tvá oblíbená. V případech takových ustupujeme podle potřeby od pravidelného svůj a klademe přivlastňovací zájmeno jiné, zřetelné, anebo volíme obrat vůbec jiný. V příkladě uvedeném řekneme tedy buď a) mou neb b) tvou píseň, anebo řekneme: slyším tě zpívati píseň, která je a) má – nebo b) tvá – oblíbená.

Doklad starší: (purkrabí) vdově aby rozkázal své penieze vyzdvihnúti VšehK. 151ᵃ; kto by je (práva) v své pevnosti držeti chtěli t. 1ᵃ.

Zevrubně takové případy rozebírá V. Svoboda v ČČMus. 1880, 124 sl.

Místo náležitého reflexiva svój bývá zájmeno possess. jiné. Tak bývá vlivem jazyků jiných, zvláště v překladech, ale i mimo překlady. Na př.:

co učini vinici méj Pror. 3ᵇ; vlásti budu horú svatú mú ML. 15ᵃ; v tvoji rucě mú duši porúčeji Hrad. 92ᵃ; bych mohl do mé země jíti DalC. 83; po mém milém nechci déle živa býti t. 39; já sem mému knězu věren byl t. 21; vzpodvihnu rucě mojě ŽKlem. Deut. 40; (já) neviziu mého družěte LMar. 78; náš zákon proň zatratímy Hrad. 74ᵇ; když našě nepřátely milujem Zrc. 3ᵇ; tímto naším listem Vás napomienámy VšehJ. 374; vaši milost vedlé povinnosti úřadu našeho napomínámy VšehK. 255ᵇ; zápaly, kteréž bychom obětovali hospodinu, bohu našemu Br. Ex. 10, 25; jakož i my odpouštíme našim vinníkům Us. nč.; pane, obmý mě tvú krví ML. 10ᵃ; obživ mě tvú smrtí t. 35ᵃ; vezři z tvé milosti na to AlxBM. 1, 41; přěslicí a jehlú synu tvému a tobě ztravy a oděvu dobývalas Kruml. 104ᵃ; vstaň, hospodine, v hněvě tvém ŽKlem. 3ᵇ; vezmi listy tvé ChelčP. 205ᵇ(často v ChelčP.); vzpodejměte rucě vašě ŽKlem. 133, 2; obraťte, židové, váš súd, znamenajte váš těžký blud Hrad.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 26 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).