4. o sobě, při sobě. Znamená osamocenost, samostatnost; na př.: dům stojí o sobě, činím něco sám o sobě, jsem pro sebe Us.; to kacieřstvo o sobě trvati nemóž Hilar. 44ᵃ; tě obě milosti samě o sobě ani jsta zlé ani dobřie Štít. ř. 93ᵇ; ni jeden z vás nevěř tomu, bych tuto věc sám o sobě zamyslil AlxB. 8, 20.
5. při sobě, bez sebe, k sobě, od sebe. Na př.: nemocný je při sobě (= při paměti, při smyslech), je bez sebe (= bez paměti, beze smyslův), přišel k sobě (= k paměti, ke smyslům) Us.; pan aktuár… byl všecek od sebe Jirásek Filosof. hist. (Svět. knih. seš. 22–23, str. 175); býti sám při sobě Štít. uč. 118ᵃ; přišed sám k sobě Griz. 155ᵃ; přišed k sobě plakal jest ChelčP. 126ᵃ.
K sobě ustrnulo a klade se neshodně: on ji (omdlelou matku) přivedl k sobě Kulda 1, 153.
6. do sebe, v sobě. Na př.: toť by měli (kněží) do sebe míti ChelčP. 188ᵃ; pak-li vidíte do sebe které dobré skutky Štít. uč. 46ᵃ; ač který (dobrý skutek) do sebe vizi Otc. 46ᵇ; sv. Václav pokojné měl do sebe obyčeje Háj. 72 Bš.; (Neklan) jeden nedostatek do sebe mějieše DalC. 17; dobrými činy neslušie sě chlubiti, ktož jě do sebe jmá Otc. 89ᵃ; tak mnoho moci do sebe jmějíše tamt. 109ᵃ; jako by (spravedlní) do sebe zlé skutky jměli Ol. Ekkl. 8, 14; srovn. § 304, 3;
zahrada mnoho ščěpóv v sobě jmieše Hrad. 79ᵇ; (Alexander) jmějieše v sobě smysl mladý AlxV. 130; –
v sobě = an sich: v manželství bydliti nenie v sobě hřiech ChelčP. 188ᵃ; vuole založená v zlosti jest v sobě tma t. 154ᵇ.
7. z sebe. Na př.: jsúc jako vytržena z sebe BrigF. 47ᵃ; (duše) vynde ven z sebe ChelčP. 275ᵃ; (Ježíš jest) z sebe dobrý t. 120ᵇ.
8. u sebe. Na př.: die čtenie, že se u sebe modlil ChelčP. 212ᵃ.
9. Reflexivum sě bývá ve výrazích vespolnosti. Na př.:
o rozdělení dědictví se hádají Kom. Z. 342; sebe se otazovali Br. Z. t.; když se rozejdeme od sebe Br. Gen. 35, 49; šli za sebou Us. (t. j. jeden za druhým); napiš čísla pod sebou Us. (t. j. jedno pod druhým); každý (z čeledi) srozumie, co j’ dlužen bohu, co hospodě a co jiným s sebú tovařišóm Štít. uč. 59ᵃ (s sebú = spolu); apoštolové mezi sebú pomlúvají Krist. 109ᵃ; o tom mezi sebú pomlúvajíc t. 92ᵇ; volte mezi sobú jiného Hrad. 15ᵇ; črtie… mezi sobú to mluviece t. 12ᵃ; bratřie… mezi sobú voláchu t. 21ᵇ; vzěchu mezi sobú radu t. 23ᵇ; hádali se mezi sebou Br. Z. 342; pokoj jmějte mezi sebau t.; nejednu ránu obojě sobě tu dachu AlxB. 3, 15; (Ježíš) jest zavolal Petra a Ondřeje, a ta byla sobě bratry Štít. uč. 27ᵃ; jsú sobě bratřie neb sestry z strýčeňat neb z tetěňat t. 38ᵇ; smy sobě bratřie Ol. Gen. 13, 8.
10. sám + sě viz v § 210 č. 5.
