aby býti živu atd. bylo masc. a neutr. sing.; ale tvar ten ustrnul pro všecky rody a pro všecka čísla. Na př.:
ač tak živu býti jest ŽWittb. Ezech. 16; živu býti jest ŽGloss. t.; netřeba jest druhé býti křšťenu Štít. uč. 132ᵃ; nemá jim (syn rodičům) dáti obmeškánu býti t. 51ᵃ; jest třeba opatrnu býti, smiernu, spravedlivu ŠtítV. 207; nesnadno čístu býti Štít. ř. 87ᵃ; jest pochotno jemu mílu býti t. 213ᵇ; potřebné jʼ tíchu býti t. 4ᵇ; duchem chudu býti jest býti pokornu, nehrdu ŠtítMus. 135ᵇ; s bohem živu býti BrigF. 18; zákon jest člověku bohu poslušnu býti Alb. 3ᵃ; jemuž by neslušalo ostru býti Kruml. 223ᵇ; poslušnu býti t. 124ᵇ; nelze beze trestu spasenu člověku býti HusPost. 110ᵃ; neslušie uzdravenu býti v sobotu t. 166ᵇ; (kázal) katóm dánu býti t. 179ᵇ; býti tichu a pokornu t. 25ᵃ; v tom věku třěba pilnu býti t. 31ᵃ; v tu dobu chtieti opatrnu býti neb báznivu t. 103ᵃ; třěba opatrnu býti věřícím t. 177ᵇ; přěd nimž nelzě nic tajnu býti t. 139ᵃ; Jeremiáš brání pyšnu býti t. 115ᵇ; lépe by bylo viery nepřijímati než přijmúce nevěrnu pánu bohu býti t. 193ᵇ; nenie veliká radost vysoku býti t. 102ᵇ; ona (moudrost) učí střiezvu býti Ol. Sap. 8, 7; ti nepřěpúštějí královstvu býti pokojnu t. 2. Mak. 14, 6; hodné ť jest nebývati samé (vdově) rádu i v kostele Štít. uč. 50ᵃ; nelze nám živu býti Us.; neslušie mně pěši jíti Pass. 538; na božiem děkování nebýti pozdni a léni Alb. 69ᵃ; uč sě na božiem děkování nebýti pozdni Kruml. 195ᵃ.
Vzácný je doklad: auvecli že ť mi (Marii) živě jest ostati Modl. 169ᵇ, t. j. živě, fem. shodné v rodě grammatickém.
Ustrnulý dativ živu přejímá se odchylkou také do vazby jiné, na př.: slyším, že naše živu býti nic nenie Kruml. 288ᵃ, vzato za substantivum; my radějše chcemy zemřieti než bez studu živu ostati Pass. 436 m. náležitého nom. živi.
Místo tvaru jmenného bývá v jazyce pozdějším tvar složený: lépe jest tobě do života vejíti kulhavému nebo bezrukému než … NZák. Kral. 43ᵇ; není dobře člověku býti samotnému t. Gen. 2, 18; atd.
b) Při slovesích jiných (kromě býti) bývá doplňkové adjektivum tvaru jmenného v hojných vazbách dvou nominativů, dvou akkusativů a dvou genitivů (o vazbě dat. s infinitivem v. výše sub a). Doklady jsou v positivě pro všecky rody a mimo gen. du. a plur. též pro všecka čísla; v komparativě (a superlativě) lze doložiti jen nominativy a akkusativy. Případy hlavní zde následují, seřazeny podle sloves.
Činíš sě chud, činíš mě chuda (masc.), nečiň mne chuda (masc.); – činíš sě chuzí (masc.), chuzši (fem.), chuzše (neutr.) atd. Na př.:
chtě spravedliv učiniti sám sě iustificare Koř. Luk. 10, 29; roven sě čině bohu t. Jan 5, 18; aby sě svéj bratří roven učinil Štít. ř. 162ᵃ; centurio učinil se nehoden přijieti Krista HusE. 2, 48; řěka činí sě vodna
