znamu množného; na př.: doubí, trní, bratrstvo, rodina, čeled a j. Jména látková jsou vždy čísla jednotného a znamenají látku, jejíž každý díl i každý násobek týmže jménem se nazývá; na př.: železo, zlato, hlína, voda, vosk atd. Když jména taková přece se vyskytují v plur., mají význam jiný než látkový; na př.: železa (= pouta), vina (= rozličné druhy vína) atpod.
4. Jména vlastní jsou anthropica a topica. Ona znamenají člověka, tato místo.
Anthropica jsou a) osobní (personalia), b) rodová (gentilia) a c) národová (ethnica).
a) Jména osobní jsou z doby předkřesťanské, na př.: Václav, Přemysl, Libuše, i z doby křesťanské, a to buď domácí (Václav) anebo cizí (Jan, Anna), zvaná jména křestní.
b) Jména rodová znamenají buď vůbec rody, na př.: Vršovici, anebo jsou to t. zv. příjmení, o nichž viz § 163.
c) Jména národová znamenají národ anebo menší jeho celek; na př.: Čech, Slovan, Němec, Hanák, Bavor.
5. Jména křestní přijímají formu domáckou (hypokoristickou). Na př.:
Jiří –Jíra, Kliment-Klíma, Bartoloměj - Bárta, Josef- Joza, František- Franta, Ferdinand- Ferda, Leopold-Polda, Antonín-Tonda, Jaroslav-Jaroš, Bohuslav-Bohuš, Nikodém-Kodym, Agatha – Hata, Alexius – Lexa atpod.
Příjmení.)
163. Příjmení vznikala, když jméno křestní samo jako název osoby nepostačovalo. Tu přidávalo se ke jménu křestnímu jméno druhé, příjmení. To bylo voleno podle rozdílných okolností; viz v § 164.
Přijmení s počátku nebyla stálá a dědičná. Tak bylo ještě v století XV. Na př.: Štítný byl ten, kdo byl právě majetníkem statku řečeného Štítné, a když statek prodal, jmenoval se Štítný jeho nástupce; syn Jana příjmím Kováře mohl býti Havel příjmím Písař. Stálá a rodová t. j. v rodině dědičná stala se příjmení teprve v době pozdější.
164. 1. Mnohá příjmení jsou ze jmen křestních. Na př.:
František - Franta; Jan - Janda; Řehoř-Řéha, Říha, Řehák; Kliment - Klíma; Benedikt - Béna, Bína, Beneda, Benda; Václav - Václavek,
