Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<139140141142143144145146147>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

že (vy, Bohunko) dosavad zdrávy ste ŽerKat. 196; a Vy (Barboro), ačkoli ste zimnici mívaly, ale poněvadž ste pozbyly, věrně Vám toho přeji tamt. 194; ste (vy, paní dcero) žádostivy zvěděti tamt. 124; milý pane, snad jste již vyrozuměli Beck. 1, 491; pane, z úst mých jste to vyňali tamt. 1, 445; abyste (Vy, pane) křesťansky živí byli tamt. 1, 460.

3. V onkání jest pošinuta grammatická osoba třetí za druhou.

Za Blahoslava říkali „někteří a na větším díle dvořáci“: přáł bych, aby se pán dobře měł (= abyste se, pane) Blah. 334. Tak i u Beckovského: táži se Pána (=táži se Vás, pane) Beck. 1, 444; kdyby Pán vyrozuměl tamt. 139.

V onikání je pošinutí osoby i čísla.

Za Blahoslava se říkalo: jsau-li pán doma?, nejsau pan doma Blah. 250. Podle Pelzela2 (1798), str. 174 jest onikáni v imperativě »höflich zu befehlen«, na př. posadějí se.

Potom v Čechách zobecnělo onikání ve vrstvách městských. Od počátku novočeského písemnictví vrací sc obecně vykání, a onikání drží se jen v nižších vrstvách městských.

V doplňku bývá i nebývá plur.; na př.: .slyšeli to?, jsou už zdráv? Us.

4. Pošinutí grammatického čísla mimo vykání a onikáni bývá ve 3. osobě také tehdy, když je řeč o osobě, k níž je zvláštní úcta. Na př.:

zatím pán (t. pan Černín) domů přijede, poroučejí, jak budou chtíti ČernZuz. 306; můj nejmilejší pán nemohou odjeti tamt. 307;

nrbožčík Klirkovský byli poslem, šli do Brodu a zabłúdili BartD. 1, 163; tatíček byli choří, na cestách sa zmohli tamt.; moji milí maměnko! tamt.; pověděli sme to našim tatulkovi tamt.; tata sú słožní (t. snášeliví), ale máma jaksi popříční (t. hašteřivá) tamt. 1, 252 (val.); naši maměnka dó s tráve tamt. 2, 285 (han.); náš tatínek šli na pole tamt. (han.); depak beli vaši stréček? tamt. (han.); Kde su paňmama? Šli do zahradky tamt. 2, 36 (přer.); jak Pámbů dajú, tak nech je tamt. 1, 164.

O Bohu a o svatých bývá to i v osobě 2.; na př.: Pane Ježiši Kriste, račte naspořit BartD. 1, 164; Sv. Marija, proste za nás za hříšné tamt.

5. Plurál za singulár bývá dialekticky v adjektivu possessivním; na př.:

beli o nás Slámovi (=Sláma) BartD. 2, 285 (han.); beli o nás starostovi (= starosta) tamt.; Zedníčkovi, poďte k nám tamt.; přešli k nám stréček Hélovi, kmocháček Němcovi tamt.; vitam vás, Kožíkovi (=Kožíku!) tamt. 1, 164; Bałajkovi (= strýčku, teto B.), kde idete? tamt.; nejsú tam naši? (t. otec nebo matka) tamt.

6. Plurál za sing. bývá o osobě grammatické první v listinách; zove se pluralis maiestaticus. Na př.:

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).